Život savců

V Arktidě klesá teplota pod mínus padesát stupňů Celsia. Přesto jsou zvířata, která tu trvale žijí. Hlavní důvod, proč tu nezmrzne liška polární, spočívá v tom, že patří k teplokrevným živočichům – je savec. Stálou tělesnou teplotu si organismus udržuje spalováním potravy. A proč se tu liška cítí mnohem lépe než člověk? Protože má mnohem hustší a delší srst, která je po savce také charakteristická. A ta její tělo izoluje. Teplokrevnost je jednou z hlavních vlastností, které savcům umožnily ovládnout tuto planetu. Díky ní se mezi nimi vyvinuly ty nejsložitější organizmy živočišné říše. V tomto seriálu budeme cestovat po celém světě, abychom poznali, jak rozmanití a úchvatní savci jsou. Podíváme se do Afriky, kde žijí největší tvorové souše. Zdejším pláním vládnou obrovská stáda býložravců, jaká nenajdeme nikde jinde. Jsou tu ale i jiní, neméně zajímaví savci – s poněkud odlišnými chutěmi. Někteří z nich patří mezi nejrychlejší zvířata na zemi.

Před 100 miliony let se v okolí dinosaurů měla čile k světu drobounká stvoření – první savci. Přes skromné začátky ovládli jejich potomci celý svět. Ve stínu dinosaurů žili velmi dlouhou dobu. Když před 65 miliony let tito obří plazi vymřeli, savci dostali šanci osídlit nová prostředí. Počáteční rozmach této velké zvířecí dynastie umožnila strava, o které by to předpokládal jen málokdo – hmyz.

Vyčerpávající boje samců bůvolců topi o partnerky, největší přesuny zvířat na světě, sloní doly pod horou Elgon a neobyčejní tvorové, které tato evoluce stvořila – podstata všech těchto jevů je velice prostá: specializace na spásání listů a vegetace vůbec. Jak je ze seriálu zřejmé, to, co jsi, určuje to, čím se živíš.

Hlodavci jsou schopni se prokousat prakticky čímkoli. Na rozdíl od většiny ostatních savců jim celý život dorůstají zuby, takže to, co obrousí, se jim neustále obnovuje. Vyzbrojeni těmito zázračnými zuby se hlodavci stali nejúspěšnější a nejpočetnější skupinou savců. Jednou z největších skupin jsou myšovití, do níž patří více než 1300 druhů, jejichž zástupci se živí především semeny. Další hlodavci zase používají hlodavé zuby k ohryzávání tvrdých stonků a někteří si dokonce poradí i se vzrostlými stromy. Tělo hlodavců se umí velmi dobře přizpůsobit. Díky tomu se vyvinulo v nesčetné množství různých tvarů a velikostí odpovídajících rozmanitým životním stylům. S hlodavci je proto možné se setkat téměř všude na světě.

Maso – svalovina savců – je nejhodnotnější a nejvydatnější potrava, kterou v přírodě můžete najít. My, lidé, jsme proto pro jeho produkci vyčlenili značnou část zemědělské půdy. Nejznámější z masožravců jsou dvě čeledě. První jsou šelmy kočkovité, druhou šelmy psovité. Zástupci obou ovládají plížení a stopování kořisti i zabíjení. Např. serval je tak mrštný, že dokáže chytit ptáka v letu. Nejstarší fosilní pozůstatky masožravých savců jsou staré okolo padesáti milionů let. Byly nalezeny v Severní Americe. Vypovídají o tom, že tato zvířata žila ve větvích stromů a lovila ptáky.

Schopnost pozřít prakticky cokoli nebyla v žádném případě původní vlastností savců. Ti první, co žili vedle dinosaurů, byli malá, nenápadná zvířátka se zoubky tak drobounkými, že nemohli konzumovat nic jiného než hmyz. Postupem času se ale mezi pravěkými savci objevili první všežravci. Dnes patří k nejúspěšnějším savcům na světě.

Téměř všichni savci musí pravidelně chodit k vodě, aby se napili. A plavat dovedou i takoví, do kterých byste to nikdy neřekli. Málokdo by asi čekal, že se slon dobrovolně pustí do takové hloubky. Ve skutečnosti to mnozí z nich dělají docela pravidelně. Vědci se dokonce domnívají, že předkové slonů kdysi trávili ve vodě mnohem víc času a chobot se původně vyvinul jako orgán, který jim zde pomáhal dýchat. Je to v podstatě šnorchl. Je jisté, že sloni se rádi koupou i dnes, a když potřebují, přeplavou třeba hlubokou řeku. Existují ale savci, kteří jsou ve vodě tak často, že se stala jejich skutečným domovem. Ve sladkých vodách najdete nejrůznější potravu: živočichy i rostliny. Během evoluce se proto vydaly pod hladinu různí savci. Některé druhy ale hlad zavedl do mnohem větších a nebezpečnějších vod – na moře. Že se savci vydali hledat štěstí i sem, není žádným překvapením, vždyť moře a oceány pokrývají dvě třetiny naší planety.

Pro některé savce je schopnost šplhat po stromech zcela nezbytná, protože ve větvích tráví celý život. K tomu je ale nutné umět se přizpůsobit. Tvor žijící na stromech by měl – i když se najdou i výjimky – mít chápavé končetiny, dlouhé paže, aby dosáhl na vzdálenou větev, a dlouhý ocas, který by mu pomáhal udržovat rovnováhu. Život na stromech je nebezpečný a jedna větší chyba může být vaše poslední. Úspěšná cesta druhu Homo sapiens začala ve chvíli, kdy se noha našeho prapředka dotkla země. Damani, tamanduové nebo giboni jsou ale důkazem, že se dá dobře žít i tam nahoře.

Opice, přesněji vyšší primáti, jsou společně s lidoopy naši nejbližší příbuzní. Vedou ze všech savců nejbohatší společenský život a značnou část svého času tráví budováním vzájemných vztahů a postupu na společenském žebříčku.

Schopnosti napodobovat druhé a používat nástroje se poprvé objevily už u vyšších primátů. Ale až u lidoopů se rozvinuly na nejvyšší úroveň. Tyto dvě vlohy nakonec změnily celou naši planetu. V Leakeyho výzkumném středisku na Kalimantanu žije zvláštní skupina orangutanů. Jde o zvířata, která byla zachráněna ze zajetí a vrácena zpět do volné přírody. Protože část svého života žila v našem světě a druhou část ve svém, mohla by nám pomoci zjistit, co máme společného. Je to úžasný pocit – sedět vedle orangutanů a vidět, jak jsou nám, lidem, podobní. Však také společně patříme mezi velké lidoopy. Když si uvědomíte, jak lidsky vypadají ruce samice. Jak šikovně bere věci do ruky a jak v nich drží nástroje. Jak používá mozek, aby napodobila to, co viděla dělat druhé.