O chytré kmotře lišce

Hajný Vobinuška přinesl svým dětem, Růžence a Jeníkovi z lesa malou lišku. Každý večer četl dětem pohádky a liška poslouchala také. Nejvíce se jí líbila pohádka O lišce, vráně a sýru. Umínila si, že se takovou chytrou liškou stane a utekla na svobodu

Liška si hezky odpočívala ve svém novém domově, když tu dostala hlad. Vzpomínala na hájovnu, kde bylo jídla dost, jenže pak se rozhodla, že se uživí sama. Tajně se vrátila k hájovně a poslouchala, jak hajný Vobinuška vyprávěl synkovi pohádku o lišce a hroznech. Když liška ochutnala hrozny, které měl hajný v zahradě, nechutnaly jí. Dala by si slepičí vajíčko, jenže pes Brok ji prozradil a tak se vrátila domů. Zítra se jí určitě bude dařit líp!

Lišku trápil hlad, když tu ucítila vůni a šla za ní. Na lesním palouku uviděla jitrnici a tak si na ní pochutnala. Jenže pak dostala hlad ještě větší. V noci se vypravila opět k myslivně. Tam hajný zrovna vyprávěl pohádku o lišce a vozu plném ryb. Liška se rozhodla napodobit lišku z pohádky a čekala, až kolem pojede vůz s rybami. Konečně se dočkala, stavěla se mrtvou a těšila se, jak se poměje. Vozka opravdu zastavil, lišku si hodil dozadu do vozu a liška se chtěla nakrmit rybami. Jenže ty byly v plechovkách. A tak se zase nenajedla.

Liška nemohla přijít na žádný způsob, jak se nakrmit. Když vyslechla pohádku o stolečku, který zadarmo poskytoval jídlo, a našla takový v hájovně, zkoušela kouzlo tak dlouho, až ze zásuvky vypadly jitrnice. A protože se chtěla rozdělit, pozvala na další den k obědu všechny lišky z okolí. Jenže tentokrát stoleček nic nevydal a lišky byly rozzlobené, že si z nich kamarádka dělá legraci. A tak přemýšlela dál.

Liška slyšela opět novou pohádku, tentokrát z gramofonu – o třech kůzlátkách. Vzala tajně gramofon a že bude kůzlátkám pouštět hlas, jestlipak poznají svou maminku. Jenže „hrací skřínka“ začala vydávat hrozné zvuky a liška se polekala a utekla. Chtěla tu čertovskou bedýnku vrátit, ale matka koza ji vyhnala bez gramofonu. Večer, když si šla poslechnout tajně k hajnému pohádku, slyšela, že gramofon se našel. A vydával zase ty divné zvuky…

Liška měla opět hlad.Tajně vyslechla, jak hajný vysvětluje dětem, jak se objednává telefonem šunka a tak si ji u řezníka objednala sama. A nechala si ji odložit do vykotlaného dubu. Šunka tam opravdu byla a liška si moc pochutnala, jenže pak ji trápilo svědomí, že hajného a řezníka ošidila

Druhý den lišku navštívily sousedky lišky, které si myslely, že přece jen našla stoleček, který se sám prostírá. A tak lišce nezbylo, než si telefonicky šunku opět objednat. Jenže ji lesní slyšel a tak se s řezníkem smluvil, že na ni nachystají past. Jenže liška lest prohlédla a napsala dopis, kde slibovala, že si přijde pro šunku do krámu sama. Hajný se s řezníkem vsadil, že ho liška přelstí. Liška si připravila převlek a šla spát.

Ráno si šla liška v převleku za starou babičku k řezníkovi pro šunku. Dokázala ošálit řezníka a o kořist se rozdělila s ostatními liškami.

Liška přemýšlela, jak zaplatí šunky, když tu objevila na silnici peněžnku s nějakými papírky. Ty peníze ztratil řezník, když jel do města. Když se o tom hajný bavil se ženou, liška je tajně vyslechla. A tak se rozhodla peněženku i s penězi vrátit. Zavolala řezníkovi, a on jí za odměšnu slíbil šunek pět. Tentokrát si liška šunku opravdu zasloužila a moc si na ní pochutnala.

Liška byla zvědavá, co se v myslivně povídá o její chytrosti a poctivosti. Zjistila, že hajný má rádio a chtěla si poslechnout, jak ji veřejně chválí. Když ho odnesla do lesa, hlas v rádiu ji opravdu velmi chválil a liška si uvědomila, že musí to rádio vrátit. A tak zaslechla hajného, jak říká, že by se prý mohla stát opravdovým hajným v opuštěné hájovně kousek odsud. Liška se tam hned šla podívat, a když se pokusila napodobit hajného i v kouření fajfky, málem hájovnu zapálila.

Liška se začala zkoušky na hajného obávat. Od strašáka v zelí si vypůjčila šaty a už běžela do lesa. Hned začala vyhazovat děti, sbírající lesní plody, ale pak ji mrzelo, že děti postrašila. A přemýšlela, jestli se zachovala jako opravdický hajný. Zanedlouho potkala hulákajícího muže a zle se na něj obořila. Jenže to byl majitel lesa – samotný kníže. Ten se pěkně rozhněval a stěžoval si hajnému a žádal přísné potrestání toho myslivce. Liška si naopak doma pochvalovala, jak se jí zkouška povedla.

Liška hned sepsala žádost knížeti o místo hajného. Kníže se rozhodl, že ji opravdu jmenuje a pozval ji na zámek. Když uviděla hajného-lišku a on ji také poznal – tak se nakonec všechno vysvětlilo. Liška se pěkně omluvila a kníže se rozhodl, že jí to místo opravdu dá.

S kmotrou liškou se přišli rozloučit všichni sousedé a ona odešla do nové hájovny na Malinovém vršku. Čekala tam na ni nová uniforma a myslivec Březina se synem. Liška si šla obhlídnout svůj revír, chtěla se hned první den vytáhnout před dětmi hajného Vobinušky. V hájovně pak musela všechno vyprávět a vichni se pěkně zasmáli jejím historkám. A pak si vzala k sobě do hájovny dva staré vysloužilé pejsky a žila spokojeně.