Nejdrsnější vlaky světa

Cestu zahájíme v Brazílii, kde začíná náročná cesta napříč Bolívií až k Pacifiku, a to jen s využitím staré železnice. Z brazilské Corumby je to asi 700 kilometrů daleko do Santa Cruz, spoj je nazýván vlakem smrti. Dříve hodně lidí lezlo na vlak, který byl celý odkrytý a lidé často spadli a zemřeli. Dalším důvodem je skot, který občas uteče z pastvin, a když je v zatáčce na kolejích, nedá se včas zastavit. V Bolívii se také nachází autobusový vlak – podvozek je z vlaku, kapota z autobusu. Jde vlastně o autobus, jezdící po kolejích. V Uyuni je na předměstí hřbitov starých vlaků – k vidění je tu první bolivijská lokomotiva ve výborném stavu, která jezdila až k Tichému oceánu. Vlaky se zde pohybují až ve výšce kolem 4000 metrů nad mořem, motor zásobují turbodmychadla. Občas je potřeba použít kyslíkovou bombu. Vlak klesá z výšky více než 4200 metrů nad mořem až úplně dolů k moři několik hodin rychlostí asi 18 km/h. Záchranný systém hlídá, jestli je strojvedoucí na svém místě, kdyby nebyl, během několika vteřin by vlak zastavil.

Vzhůru do Indie, kde hrají vlaky zásadní roli v chodu země. Železnici tu zřídili Britové, ale každodenně ji využívá 18 milionů lidí, a proto jsou vlaky nepředstavitelně přecpané. Na lístky se tu stojí obrovská fronta. Vlak přijíždí s více než 3 hodinami zpoždění, ale výjimkou není ani pětihodinové zpoždění, navíc vlak přijíždí na úplně jiné nástupiště, než na které měl přijet. Uvnitř je přelidněno, lidé sedí, stojí a spí, kdekoli je to možné. Uvnitř je vedro, někdy až 50 °C! Vlakem prochází prodejci vody a zeleniny (k prodeji je jen nakrájená okurka). Gándhí při svém boji za nezávislost projel celou zemi. Vždy cestoval 3. třídou, která je doposud známá jako Gándhího třída. Nově byly zavedeny ženské vagony. Nádraží v hlavním městě Dillí má 16 nástupišť a je jedním z největších v Indii. A jaká je horská železnice na úbočí Himálaje?

Cuba’s railway network, though dilapidated and unreliable, offers a fascinating journey through history. The country was one of the first to build a railway in 1837, primarily to transport sugarcane during its peak as the world’s largest sugar producer. The journey starts on the Hershey line, Cuba’s only electrified railway, built in the 1920s by an American chocolate company. Traveling from Havana to Santa Clara highlights the struggles of aging infrastructure and the impact of the U.S. embargo. In Santa Clara, visitors learn about the historical importance of the railways, especially during Che Guevara’s 1958 victory. A stop in Trinidad offers a ride on a sugar transport train, paired with rum cocktails. In Moron, mechanics maintain pre-Revolution locomotives despite limited parts. The adventure ends with a ride on a 1920s steam locomotive through sugarcane fields, showcasing Cuba’s railway legacy despite its challenges.

We explore the rich history of railroads in the USA with a 3,000-mile journey from the Atlantic to the Pacific, passing through four time zones and twelve states. Starting at the Baltimore and Ohio Railroad Museum, the journey delves into the Transcontinental Railroad, a key engineering feat that united America. The adventure continues through New York’s Grand Central, Chicago, and Omaha, where the Union Pacific began, and highlights railroads’ role in the Civil War. In Denver, we learn about the impact of mining railroads on Native American communities. The route moves through the Rockies to Utah, where we visit the completion site of the Transcontinental Railroad in 1869. In Truckee, we reflect on the challenges faced by Chinese laborers, ending in Sacramento and taking a boat to San Francisco. This journey underscores the Transcontinental Railroad’s significance in shaping America.

S pořadem a jeho průvodcem Zayem Hardingem míříme do Ruska, kde je sice drsná transsibiřská magistrála, ale ještě mnohem drsnější železnice, mířící až za severní polární kruh kvůli plynu. Vyrazíme do města Tobolsk – bývalého historického hlavního města Sibiře. Vlakem, který přijel po dni a půl z Moskvy, míříme na sever do posledního města pro pasažéry – Novy Urengoy. Většina lidí ve vlaku jsou muži, kteří budou pracovat na plynových polích. Za práci ve velmi drsných podmínkách až -50 °C budou velmi dobře placeni. Vlak musí zastavovat, aby z něj průvodčí odstranila led, uvnitř se topí kamny a uhlím, stará, ale spolehlivá metoda udržuje teplo. Cestou na sever potkávají jen pár osobních vlaků a několik vlaků s nádržemi se zkapalněným plynem. Soukromým vlakem pak Zay zamíří do Nadymu, kde ale koleje končí. Část trati je známá jako Stalinova železnice smrti – postavená vězni z gulagů.

Dnes míříme do Vietnamu, kde je nejbombardovanější železnice světa. Kvůli jejímu významu – spojení severu země s jihem – byla jedním z hlavních cílů za válek, které Vietnam absolvoval. Výprava začíná na hranicích s Čínou ve městě Dong Dang. Po cestě je mnoho tunelů, ve kterých se vlaky při bombardování skrývaly, Vietnamci také dělali pontony, na kterých byly koleje – v noci po nich přejížděly vlaky a přes den se skryly, aby trať vypadala jako nefunkční. Projdeme se také po trati vedoucí mezi domy. Vlaky tu jezdí brzy ráno nebo pozdě večer, přes den se na kolejích žije – pracuje, sedí, prostě vše. Koupíme si lístek ke stání na cestu trvající 15 hodin na Expres znovusjednocení, který propojuje Hanoj a Ho Či Minovo město. To vše je vietnamská železnice.