Edice druhá světová válka

Versailleská dohoda, podepsaná v červnu roku 1919, měla ukončit „válku všech válek“. Podmínky stanovené Německu a nerozvážnost vítězů „Velké války“ však vedly ke zrodu další tragické kapitoly lidstva – ke druhé světové válce. Toto DVD, zachycující skutečné dobové záběry, Vás provede napříč Hitlerovým životem, vznikem nacismu, Hindenburgem, politikou předsedy vlády Chamberlaina, Lebensraumem (životní prostor), Sudety a přisvojením Rakouska a Československa Třetí říší. Dále se dozvíte o začátku druhé světové války která vypukla 1. srpna roku 1939 vpádem německých vojsk do Polska pomocí nové taktiky Blitzkrieg (neboli blesková válka).

Boj o Británii začíná 10. června roku 1940. Spojenecká letadla (RAF) čelí ohromné síle, kterou pro ně představují letadla Luftwaffe, poslána Göringem. Anglie se stává nedobytnou díky odvaze spojeneckých letadel, která brání nepřetržitým útokům bombardérů a německých stíhaček. Churchill těmto hrdinům děkuje památnou větou: Nikdy v dějinách bojů nebylo tolik lidí vděčno tak malému počtu jednotlivců.

Potopením zaoceánského parníku ATHENIA německým U-30, 3. září 1939, začíná to, co Churchill nazval Bitva o Atlantik. Na začátku boje se pokoušeli spojenci zablokovat cestu, kterou bylo zásobováno nacistické Německo. Hitler zase použil k zablokování mořské dopravy spojenců s Anglií, veškerou operativní moc Kriegsmarine, jednak svým povrchovým válečným loďstvem, ale hlavně svými ponorkami (U-Boot), které tvořily U-Bootwaffe. Přerušením plánu Z, admirál Raeder uznal nadřazenost Royal Navy oproti německé flotile, ale tím se nevzdal možnosti zvítězit na moři. V první linii, německé ponorky, se svými individuálními útoky nebo houfně proti kolonám spojenců, byly schopny se velice přiblížit konečnému vítězství. Pouze technologie nakonec překonala zuřivé lovce a změnila je v ulovené.

Imperialistické ambice Japonska v čele s císařem Hirohitem způsobily invazi japonských vojsk do Číny s cílem ovládnout část přírodních zdrojů, které nebylo možné získat ve své zemi. Jeho myšlenka Oblast prosperity velké východní Asie podporovaná největšími extremisty vyústila v napadení americké tichomořské flotily japonským letectvem dne 7. prosince 1941 v přístavu Pearl Harbor. Tato událost znamenala začátek válečného stavu mezi USA a Japonskem a zároveň byla příčinou vstupu USA do druhé světové války. Generál MacArthur není schopen zastavit invazi japonských vojsk na Filipínách, na rozkaz prezidenta je nakonec nucen opustit ostrovy, spojenecké síly kapitulují v květnu roku 1942.

Po útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941, si japonské vojenské velitelství uvědomuje, že je nutné definitivně skoncovat se severoamerickou flotilou v Pacifiku nebo jinak nebude trvat dlouho než ztratí dobytá území. Admirál Isoroku Yamamoto chce ve válce udržet iniciativu a nařídil kontraadmirálovi Matome Ugakimu, aby vypracoval linie válečných operací, které by v následujících měsících uskutečnilo jak císařské námořnictvo, tak i armáda. Po složitých debatách je schválen definitivní plán, který uvažuje o dvou velkých válečných operacích: operace označená MO, která by dala podnět k bitvě v Korálovém moři a operace známá jako TEN, jejímž úkolem by bylo dobytí severoamerického atolu MIDWAY. Avšak američané pod velením admirála Chestera Nimitze značně zintenzivnily práci svých informačních služeb a to jim umožnilo změnit kurs války.

Benito Mussolini se narodil 29. července 1883 ve vesnici Varano Dei Costa, farnosti Predappio v provincii Forli (Itálie). Již od svého dětství projevoval vzpurnost, což ho postupem času přivedlo do vězení. Původně byl militantní socialista, který emigroval do Švýcarska, žil ve Francii a po návratu do Itálie řídil deník AVANTI. Za svůj militaristický postoj během 1. světové války byl ze strany vyloučen. Byl přítelem a obdivovatelem Hitlera, kterého považoval za svého učitele, potlačil demokratický režim v Itálii a prohlásil: STÁT JSEM JÁ. Vpadl do Etiopie a později do Řecka, kde byl neúspěšný a Vůdce musel kvůli tomu změnit plány. Vyslal Mussolinimu na pomoc své jednotky do Jugoslávie, Řecka a na Krétu. Pro většinu zemí ve Středomoří znamenala hrůzovláda nacistů a fašistů zánik, zatímco ostrov Malta spolu s Gibraltarem a Suezem zůstávaly strategickými místy o jejichž dobití vůdcové Osy pouze marně toužili.

14. ledna 1943 se Churchill a Roosevelt na konferenci v Casablance dohodli na invazi na Sicílii a Apeninský poloostrov. 10. července se Pattonovi a Montgomerryho muži vylodili na ostrově a během několika dní se jim podařilo vojska Osy zatlačit. 25. července italský král Viktor Emanuel a Velká fašistická rada přinutili Mussoliniho podat demisi a zatkli ho. Hitler, překvapený a tížený situací, kterou procházely různé bojové fronty, učinil z Itálie okupovanou zemi. 9. září byla zahájena operace Lavina. Tři americké a tři britské divize se vylodily v zátoce u města Salerno, 48 km na jih od Neapole. Při postupu spojeneckých vojsk na sever naráží na tvrdou překážku, kterou je německá Gustavova linie. Klíčem k prolomení linie je Monte Cassino, kde leží historické opatství založené v šestém století Svatým Benitem. 15. února 1944 sedm set amerických letadel svrhlo na oblast Cassina a Monte Cassina 2500 tun pum a zničilo historický klášter.

Tento dokument v krátkosti ukazuje biografii Dwighta D. Eisenhowera až do jeho jmenování vrchním velitelem spojeneckých vojsk v Evropě. Od této chvíle musí spolu se svým generálním štábem plánovat operaci nazývanou OVERLORD. 6. června 1944 jsou ohromné spojenecké síly připraveny nedaleko pobřeží Normandie. V hodině H (6:30 hod.) se tisíce vojáků vyloďuje na plážích nazývaných GOLD, SWORD, UTAH, OMAHA a JUNO, aby prolomili německou obranu, vytvořili západní frontu a poté prolomili německé obranné linie na severu Evropy. Hitler mezitím spí ve svém orlím hnízdě v Bertesgadenu.

Stalingrad, Stalinovo město, se stalo pro oba diktátory, Hitlera a Stalina, místem osobního střetu. Pro nacistického vůdce představovala Perla stepi, jak bylo město nazýváno, kontrolu nad řekou Volha, která byla dopravní tepnou Sovětského svazu a vstupní branou k velkému ropnému a hospodářskému bohatství ruského státu. Pro Stalina to znamenalo neustoupit ani o krok , protože, kdyby jeho vojska byla poražena, vítězství nacistů by bylo nepochybné a znamenalo by následnou pohromu pro Východ i Západ, který vědom si této situace, poskytoval Sovětskému svazu rozsáhlou podporu a dodával mu z Velké Británie a USA výzbroj a finanční prostředky. Své schopnosti vojenského stratéga, které chtěl Hitler s tak velkým nadšením předvést v sovětském tažení, se roztříštily o Stalingrad, kde se síla vojsk Třetí říše střetla s neústupností, vytrvalostí a inteligencí vojáků a jejich velení, kteří zabrzdili ambice Führera, a což je ještě důležitější, započali postupný pád jeho režimu.

V létě 1943 a po ústupu před nápory ruské zimy, Hitler usiluje o obnovení iniciativy jeho armády. Němci se připravují na zahájení protiútoku na Kurský výběžek pod názvem Operace Citadela. 4. července síly Třetí říše zahájily útok, o kterém však Stalin a jeho generální štáb prostřednictvím svých i západních zpravodajských služeb již dlouho věděli. 12. července došlo u vesnice Prochorovka k největší tankové bitvě v dějinách. Nebylo vítězů, ani poražených. Ale vylodění vojsk na stech kilometrů bojových linií na Sicílii, způsobilo, že se Führer rozhodl operaci Zitadell ukončit. Ani nové německé tanky Tiger a Panther nemohly prorazit souvislé ruské obranné linie a Němci museli své divize, bitvou značně obsazené, stáhnout. Rudá armáda měla volnou cestu do Berlína.

V Barmě se spojenecká vojska střetla s Japonci ve městě Imphál, zatímco Američané pokračovali ve svých invazích v Pacifiku, v Nové Guinei, na Marshallových ostrovech, Mariánských ostrovech a Karolínách. Roosevelt, Nimitz a MacArthur se sešli na Havajských ostrovech a rozhodli, že následujícím krokem bude invaze na Filipíny. Slavný výrok generála McArthura Já se vrátím, se brzy stane skutečností. Japonci si uvědomují, že mají válku prohranou a poslední příležitostí pro impérium, k zabránění katastrofě, je zhatit vylodění spojeneckých vojsk v Leytském zálivu. Japonská válečná flotila má k dispozici všechny své síly pro největší námořní bitvu v dějinách, ke které došlo ve dnech 2O. až 25. října 1944 v Sibuyanském moři, v průlivu Surigao, u mysu Engaňo a u pobřeží ostrova Samar. Během necelého týdne byla prakticky celá císařská flotila potopena a přestala být pro Spojence hrozbou.

6. února zahájilo americké letectvo bombardování ostrova IWO JIMA. Vzhledem k tomu, že je letiště na IWO JIMĚ pro útok na Japonsko nezbytné, musí ho Američani dobýt. IWO JIMA má dvě vojenské základny, pouze tři hodiny letu od japonského hlavního města. Na ostrově se vylodil generálplukovník Holland Smith se 4. a 5. námořní divizí. 23. února dosáhli vrcholu hory Suribači. Vztyčování americké vlajky vojáky námořní pěchoty na vrcholu dobyté hory se stalo nejslavnější fotografií druhé světové války.

Winston S. Churchill byl prvním, kdo zmiňoval pojem válečné zločiny. Až boj skončí, musí být nacistické zločiny potrestány mezinárodním soudním tribunálem. Na Jaltské konferenci v roce 1945 položili Roosevelt, Churchill a Stalin právní základy, na kterých měl být proces postaven. 8. srpna toho roku, po ukončení války, zřídilo 26 spojeneckých zemí, které bojovaly proti Německu, v Londýně Mezinárodní vojenský soudní tribunál. 19. října byla zahájeno předběžné zasedání, kterému předsedal ruský soudce Nikitčenko a od 20. listopadu 1945 až do 1. října 1946 se v Norimberském justičním paláci konal největší soudní proces v dějinách s obžalovanými nejvyššími představiteli Třetí říše, které se podařilo na konci války zajmout živé.

Německá tanková vojska a německé tanky obecně, jsou symbolem Blitzkriegu – bleskové války – tedy strategie a taktiky použité v prvním, pro Německou říši vítězném, období II. světové války. Ve Velké válce, tedy naší terminologií v I. světové, nehrály tanky, jako nová zbraň, výraznou roli a německé tanky, které do války vstoupily po až spojeneckých, roli vůbec žádnou. Po Versaillském míru Německo nesmělo mít tankové vojsko a nesmělo ani vyvíjet či vyrábět obrněná vozidla.

Již první bojové zkušenosti ukázaly, že kanon 37 mm nestačí v boji proti francouzským a britským tankům a ještě více se nedostatek průrazné síly kanónu ukázal v operaci Barbarossa, když se Panzer III střetl se sovětskými tanky. Tank byl proto na podzim roku 1941 urychleně přezbrojen dělem KwK 39 L60 ráže 50 mm. Celková konstrukce i pancéřování tanku však byly poplatné době, kdy byly zadávány parametry pro vývoj a ukázaly se jako nedostatečné pro hlavní válčiště v Evropě a v severní Africe. Výroba Pz III byla proto po vyrobení něco více než 5500 kusů zastavena v roce 1943 ve prospěch výroby modernějších a účinnějších tanků Panzer IV a V.

Poté, co se střetla německá tanková vojska se sovětskými tanky na východní frontě a s americkými Shermany v Africe bylo jasné, že ani poměrně moderní tank Panzer III, byť vylepšený kanonem ráže 50 mm, není dostatečně účinnou zbraní. Německo však již na základě specifikací z druhé polovině 30. let 20. století mělo vyvinuto bojové vozidlo, jež by mohlo v boji s moderními tanky Spojenců obstát. Byl jím dvacetipětitunový tank PzKpfw IV, známý jako Panzer IV, vyzbrojený 75 mm kanonem KwK 40, poháněný výkonným benzinovým dvanáctiválcem Maybach o 300 koňských silách.

Tank Panzer V, jež zahájil také novou éru v označování tanků slovními názvy, když byl pojmenován Pantherem, tedy při zavedení do výroby vážil 45,3 tudny. Poháněn byl motorem Maybach o výkonu 700 koňských sil a vyzbrojen kanonem KwK 42 ráže 75 mm, který měl větší palebný výkon, než kanon KwK 40 použitý v tanku Panzer IV. Další novinkou byla větší unifikace, mnoho součástí tanku bylo společných s těžkým tankem Panzer VI Tiger. Již na počátku vývoje bylo naplánováno další vylepšování tanku, které mělo vyvrcholit novým typem, Pantherem II. Ten ale svými parametry zastínil vše, co měli k dispozici Spojenci na obou frontách. Jeho zavedení do výzbroje však již Německo, pro spojenecké tankisty naštěstí, nezvládlo.Zavedení Panthera do výroby probíhalo od roku 1942.

Panzer III byl páteří německých tankových jednotek po celou dobu války počínaje operacemi proti Sovětskému svazu. Výborné vlastnosti jeho podvozku předurčily jeho využití pro další bojovou techniku. Nejvýznamnějším bojovým obrněným prostředkem zkonstruovaným na podvozku a vaně Panzeru III bylo právě „Útočné dělo III“ zkráceně označené STUG III.

Za I. světové války se poprvé na frontě objevily osobní, nákladní a první obrněné automobily ve větším počtu. Začalo být zřejmé, že v dalším konfliktu se jejich důležitost zmnohonásobí a že použití nové obrněné techniky bude vyžadovat úzkou součinnost těchto bojových prostředků s dopravními prostředky. Pozornost vojenským vozidlům všech druhů věnovalo zejména Německo, které se, zejména po nástupu Hitlera k moci v roce 1933, připravovalo na novou útočnou válku s důrazem na to, že se bude jednat o válku mobilní. Nepředstavujme si ale, že Německo bylo schopné svoje divize plně motorizovat. Vždyť v německé pěší divizi v roce 1939 bylo 2000 automobilů všeho druhu, přibližně 500 motocyklů, ale kolem 5500 koní.

Toto DVD, nazvané Stíhačky a útočná letadla Spojenců za druhé světové války, nás kaleidoskopicky seznamuje se spojeneckými stíhačkami a útočnými letadly za použití zvláště vybraných kvalitních filmových dokumentů. A to kvalitních jak obsahově, tak obrazem. Krásné letové záběry Spitfirů a Hurricanů filmové příběhy těchto bojových strojů otevírají, pokračují přes tygří tlamy afrických Curtissů P-40 až na americké letadlové lodi s letouny Corsair, Dauntless, Hellcat i Avenger. Zvláště zpomalené studie přistávání těchto letadel na paluby letadlových lodí stojí rozhodně za shlédnutí. Z Pacifického bojiště hned tak neodejdeme, neboť se nám na něm představí P-38 Lightning. Pak opanují obraz zavalité trupy mohutným Thunderboldtů a hned po nich přijde na scénu slavný P51 Mustang, zpočátku na unikátních záběrech jeho bitevní verze A-36 Apache přímo v boji. Tvůrci nezapomněli ani na ruského spojence a představili jeho válečné stíhačky Jak, bombardéry Petljakov Pe-2 a bitevní Il-2.

Toto DVD Vám přináší velmi zajímavý kaleidoskopický přehled spojeneckých bombardérů druhé světové války. Tvůrci vybrali opravdové lahůdky co se týká filmových dokumentů, jak o známých strategických bombardérech B-29, B-17, B-24, britských Lancasterech, Halifaxech, Stirlinzích a Wellingtonech, tak o neméně proslulých frontových B-25, B-26, a Bostonech. Divák ale spatří i méně známé stroje v akci, například bitevní a střemhlavý Vultee Wegeance, dálkový bombardovací Vickers Wellesley, Martin Maryland svobodných Francouzů, Lockheed Ventura a Hudson, první americký bombardér nasazený ve válce v britských barvách. Najdete zde ale i takové unikáty, jako třeba záběry ruských středních bombardérů SB-2 a SB-3, známých například ze španělské občanské války či jeho britský protějšek Bristol Blenheim.

Německá armáda za II. světové války v mnohem větší míře než armády ostatních států využívala samohybné, mobilní dělostřelectvo. Důvodem byla velmi drahá a technologicky i materiálově náročná výroba tanků, kterých Třetí říše dokázala vyrobit za celou válku, počítáme-li střední a těžké tanky, pouhých dvacet tři tisíc kusů oproti sedmdesáti tisícům tanků vyrobených v SSSR a téměř sto tisícům tanků vyrobeným Spojenými státy a Spojeným královstvím včetně jeho dominií. Tanky tak v Německu tvořily zhruba jen třetinu obrněných vozidel, zatímco u Spojenců přibližně tři čtvrtiny.