Bob a Bobek – králíci z klobouku

Bob a bobek uklízejí na ulici jako metaři. Bobek to trochu šidí už cestou do práce. Za chvíli je vzduch plný prachu a Bob nařkne Bobka, že práší, a strhne se hádka a mela. Králíci se honí a šermují košťaty. Zastaví je až přišedší zaměstnavatel, který jim řekne, že nedostanou prémie, když chodník nebude jako zrcadlo. Králíci chodník dokonale vydrhnou, až klouže, takže jejich zaměstnavatel uklouzne a králíci musejí utéct. Druhý pokus dopadne rovněž špatně, chodec šlápne na hadr a hlavou spadne do kbelíku. Králíci ho nakonec palicí vyprostí ven, ale musí utíkat. Do třetice uklízejí před bankou, kde si všimnou podezřelých mužů, z kterých se nakonec vyklubou bankovní lupiči. Pomocí nastavených hadrů zúročí svůj druhý incident a oba lupiči končí hlavou v kýblu. Jsou zatčeni a králíci dostanou finanční odměnu, za kterou si nakoupí zmrzlinu a zbytek se rozhodnou uspořit.

Nejdříve oba králíci postupně šlápnou na odložené hrábě a ten druhý je musí křísit vodou. Pak zjistí, že jejich pole se salátem je celé zvadlé, jdou ho kropit – ustrašený Bobek se nejdříve bojí hadice, protože si ji splete z hadem, a pak se pohádají o to, kdo bude kropit, za chvíli zase, kdo se bude houpat na houpačce. V obou případech se ale hned dohodnou na kompromisu. Za chvíli jejich houpání přeruší divný zvuk a oni zjistí, že jim zelí žerou housenky. Nejdříve se snaží přesvědčit špačka, aby je vyzobal, ale ten odmítne s tím, že má konzervované od loňska. Potom uvidí obrovské hejno ptáků, zavolají na ně a ti se na pole vrhnou a všechno vyzobají. Zelí je ale nakrouhané na kousíčky, králíci ho tedy musí naložit do sudů a šlapat a šlapat… až do usnutí Bobka, kterého Bob odnese do klobouku. Závěrečné typické mávání z klobouku tedy pro tentokrát obstará Bob sám.

Opuštěná koloběžka je velmi lákavý artefakt, ale v tlapkách králíků nevyzpytatelný až nebezpečný nástroj. Jen díky králičí flexibilitě a měkkým kožíškům vše dobře dopadne.

Bob se rozhodne, že bude truhlařit a Bobek pomáhá seč může. Nejdříve společně postaví ptákům budku, její životnost však nemá dlouhého trvání. Postavit boudu psovi je dobrý nápad, ale když si jej zapomenete změřit, může to špatně dopadnout.

Bob a Bobek ráno zjistí, že v prasátku nemají ani na snídani, a tak nezbývá než se přihlásit na brigádu k benzinové pumpě. Práce jim jde dobře od ruky, než se objeví mezi automobilisty jeden nenechavý, který jim ukradne pokladničku.

Že jste nikdy neviděli králíka na bruslích? To Bob s Bobkem také ne, a proto neodolají a jdou do toho. A protože jdou do všeho naplno, k večeru jsou rádi, že dovlečou své utahané tlapky ke klobouku.

Stopnout si zrovna náklaďák, co jede na stavbu, nebyl šťastný nápad, musí pracovat až se z nich kouří, jsou ale maličtí a moc jim to nejde.

Bob a Bobek jsou ráno překvapeni deštěm a promoknou na kůži, než objeví deštník, který se ale nečekaně stává nástrojem k létání, ale i k padání.

Bob a Bobek se rozhodnou, že budou světovými artisty a začnou trénovat žonglování. Jenže dva hladoví vagabundi nevidí světové artisty, ale králičí pečínku, a tak začíná boj o chlupatý život.

Bob a Bobek se vydají lidem pomoct zvelebovat obydlí tím, že nabízí své služby jako natěrači. Jenže králičí mozečky fungují jinak než člověčí, a tak se lidem ne a ne zavděčit.

Bob, jak je jeho zvykem po ránu, rozhýbává své králičí tělo, tentokrát si na to pořídil pružinový posilovač svalů. Jelikož mu to ale moc nejde a malý Bobek na tom není o moc líp, přihlásí se společné do sportovní školy.

Jen oba králicí ráno otevřou oči, jezdí jedno auto za druhým kolem jejich bydliště, prý objížďka. Tak to raději rance za záda a šup někam na výlet do přírody, do ticha. Když se do ní konečně dostanou, všude jsou lidé, kteří šíří hluk a není před nimi úniku. „Bobe, Bobe, co jsem komu udělali,“ zvolá zklamaný Bobek.

Bob odněkud přinese foukací harmoniku, ale než se na ní stačí naučit, spolkne ji. Naštěstí herda do zad od Bobka mu zachrání život. V jakési naivitě začátečníků si usmyslí, že se hudbou budou život, ale postupně je odmítají všude, kde se dá. Naštěstí jim dochází, že hrát si jen tak pro radost vůbec není málo.