Maigret

Komisaře Maigreta navštíví bývalá prostitutka Ernestine, přezdívaná Dlouhé bidlo, Maigret ji kdysi zatýkal za krádež. Nyní žena prosí Maigreta o pomoc, její manžel Alfred, který se živí vykrádáním kas a trezorů, se dostal do maléru, v domě, který chtěl vykrást, našel zavražděnou ženu.

Příbuzná komisaře Maigreta prosí, aby pomohl z nesnází jejím přátelům Peetersovým, jejichž syn Joseph je podezřelý z vraždy mladé ženy Germaine, která je už měsíc pohřešovaná a naposledy byla viděna v domě Peetersových. A tak se Maigret vydává na venkov a zahájí neoficiální pátrání v rodině Peetersových, kteří jsou přistěhovalci z Belgie, Vlámové.

Jednoho deštivého dne navštíví komisaře Maigreta žena, která tvrdí, že v sousedním domě, který patří soudci, leží na podlaze mrtvola. Maigret se do soudcova domu okamžitě rozjede. Na místo přijede právě ve chvíli, kdy se soudce snaží tělo muže hodit do moře. Soudce tvrdí, že vůbec netuší, kdo mrtvý muž je, ani kde se vzal v jeho domě.

V časných ranních hodinách dorazí na komisařství přiopilá kabaretní "umělkyně" Lili, která tvrdí, že zaslechla dva muže, kteří spolu domlouvali vraždu jakési hraběnky. Strážmistr, který ji přijal, jí evidentně moc nevěří, takže se Lili sebere a naštvaně odejde. Několik hodin poté je Lili nalezena mrtvá v kabaretu, kde pracovala. Případu se samozřejmě ujme komisař Maigret.

V řece jsou nalezeny rozřezané části mužského těla, mrtvý jde ale těžko identifikovat, protože zatím nebyly nalezeny ruce, ani hlava. Maigret se domnívá, že jde o majitele kavárny, Calase, který má být údajně na služební cestě. Jeho manželka Aline se nijak netají tím, že má nejednoho milence, a že ke svému muži už dávno nic necítí.

Komisař Maigret vyšetřuje vraždu obchodníka s diamanty, Meulena, který byl nalezen zastřelený v autě v garáži. Podezřelý je majitel garáže, německý šlechtic, Karl Vildried Augustus von Ritter.

Když přijde zaměstnanec hotelu Majestic, Prosper, ráno do práce, najde ve své skříňce zavražděnou ženu. Jde o Emillien Clarkovou, která byla hotelovým hostem a bydlela se svým synkem, jeho učitelkou a komornou v nejdražším apartmá, její manžel, bohatý americký průmyslník, odcestoval pracovně do Říma. Jak ale později Maigret zjistí, Clark nikam neodcestoval, pouze přejel taxíkem do jiného hotelu, kde strávil noc se svou milenkou, učitelkou jeho syna. Maigret vypátrá, že Emillien byla původem Francouzka a kdysi pracovala v nemravném podniku, ve kterém náhodou pracovali i Prosper. Pak se Maigret dozví další detaily, Prosper nejen že se s Emillien znal, ale velice ji miloval a dokonce s ní má i dítě, chlapec totiž není Clarkův syn, ale Prosperův. Emillien tehdy využila svého těhotenství a provdala se za bohatého Američana. Když se po nějaké době Prosper dozvěděl, že má s Emillien syna, chtěl chlapce vychovávat, Emillien ale na jeho žádosti nereagovala. Když pak zjistil, že je Emillien i s chlapcem ubytovaná v Majesticu, požádal ji o schůzku, chtěl ji poprosit, aby směl svého syna alespoň vidět. Když ale Prosper na schůzku dorazil, našel Emillien už mrtvou. Maigret vypátrá, že tu noc spal v suterénu ve své kanceláři účetní, proto si ho řádně proklepne. Zjistí, že účetní dříve pracoval v několika bankách, které zkrachovaly, protože účetní padělal šeky a kradl peníze. Účetní se rozhodl, že by mohl z Prosperovy situace něco vytěžit, začal tedy Emillien Prosperovým jménem vydírat, Emillien si myslela, že platí za mlčení Prosperovi, a ne podvodníkovi. Když pak zjistil, že se má Emillien s Prosperem sejít, bál se, že Emillien přijde na to, že Prosper ji vlastně nikdy nevydíral a to by mohlo vést k jeho odhalení. Účetní se proto rozhodl, že Emillien zabije, vyzvedne všechny nakradené peníze a zmizí ze země. Maigret mu v tom ale stačil zabránit.

Komisař Maigret v noci dopraví do hotelu dosti opilou a vyděšenou mladou ženu, dceru státního návladního, Nicole Prieurovou. Ráno mu policejní prefekt sdělí, že je obviněn z pokusu o znásilnění Nicole. Maigret je podroben internímu vyšetřování, do kterého nesmí jakkoliv zasahovat. Je jasné, že na Maigreta celou věc ušil někdo, kdo se ho chce zbavit, nebo se mu pomstít. Podezírá starého prohnaného zločince Palmariho, ten ale tvrdí, že s věcí nemá nic společného. Maigret je však přesvědčen o opaku, podle něj je Palmari zapletený také v loupežných přepadeních v klenotnictví, které právě vyšetřuje. Maigret nechává Palmariho už dlouho a intenzivně sledovat. Když Maigretovi nadřízení vidí, že se Maigret i pře výslovný zákaz ve vyšetřování angažuje, nařídí mu, aby si vzal zdravotní dovolenou. Maigret ale i tak nadále pátrá. Nakonec zjistí, že v tomto případě vůbec nešlo o lupiče Palmariho, ale o jeho souseda, zubaře, který prováděl ilegální potraty, navíc ženy v narkóze zneužíval. Zubař se mylně domníval, že to jeho policisté stojící před domem neustále sledují a začal panikařit. Jednou z jeho pacientek byla i Nicole Prieurová, která otěhotněla s jedním s vysokých vládních činitelů. Zubař se chtěl Maigreta zbavit, proto nařídil Nicole, aby Maigreta falešně obvinila, jinak zveřejní její těhotenství s politikem. V zubařově zahradě jsou pak nalezena těla žen, které mu během nelegálních zákroků zemřely pod rukama.

Maigret vyšetřuje vraždu v zámožné rodině, která vlastní prosperující pekárny. Ačkoliv byl šéf rodinného podniku, Léonard Lachome, zastřelen doma, ve své ložnici, všichni příbuzní žijící ve vile tvrdí, že nic neviděli, ani neslyšeli, podle služebné Catherine zastřelil Léonarda lupič, který kradl peníze určené na výplaty dělníkům v pekárnách. Maigret si ale myslí, že motiv k vraždě byl zcela jiný a příbuzní údajnou loupež pouze zinscenovali. Maiget postupně vyslechne všechny příbuzné, Léonardova bratra Armanda, jeho ženu Solange i jeho rodiče, ale pátrání stále nikam nevede. Během pátrání komisaře doprovází mladý vyšetřující soudce, který se chce obeznámit s Maigretovými metodami, a který Maigreta neustále obtěžuje všetečnými otázkami a svými názory, Maigret je z něj dost otrávený. Maigret zjistí, že pekárny až zas tak neprosperují, vlastně se topí v dluzích, při životě je drží pouze Solange, která vnesla do rodiny Lachomových značné jmění a pekárny financuje ze svého. Solange je svému muži Armandovi nevěrná a večer před vraždou se s Léonardem ošklivě pohádala, důvodem hádky bylo, že Solange už nemohla u Lachomových déle vydržet, chtěla se s Armandem rozvést a začít nový život. Kdyby se Solange s Armandem rozvedla, něměl by rodinu ani podnik už kdo financovat. Jediným řešením bylo Solange zabít a zabránit tak rozvodu. Solange to vytušila, měla z Léonarda strach, dokonce si kvůli němu opatřila zbraň. Když se ji Léonard pokusil zabít, zastřelila ho v sebeobraně. Armand ani jeho rodiče ji neudali, nechtěli, aby vyšlo na jevo, že chtěli Solange zabít a zdědit její majetek. Solange po Maigretově boku opouští dům Lachomových.

Komisař Maigret vyšetřuje vraždu Louise Thoureta, kterému někdo vrazil do srdce nůž. Podle Maigretova prvního odhadu Thouret svého vraha znal. Thouretova žena je velice chladná, svému muži dělala ze života peklo, jeho smrt ji nijak nezasáhla. Maigret zjistí, že Thouret je už tři roky bez práce, manželce se to ale bál říci, raději předstíral, že každý den odchází do práce, pak celé dny bloumal po městě a často vysedával na lavičkách, později si pronajal pokoj v pensionu. Každý měsíc musel manželce přinést výplatu, takže si půjčoval peníze od přátel. Jednoho dne se ale podle jeho přátel Thouretovo chování změnilo, byl veselejší, lépe se oblékal a splatil všechny dluhy, zřejmě si našel i milenku. Maigret se domnívá, že se Thouret pustil do nějaké trestné činnosti, aby přišel k penězům. Pak se Migretovi podaří dopadnout známého zloděje, od něj se dozví, že Thouret byl jeho komplicem. Thouret při svém vysedávání na lavičkách seznámil s tímto zlodějíčkem, pak vždy vymyslel a naplánoval loupež, při které nebylo možné je dopadnout, a kterou pak společně provedli. Od zloděje se Maigret také dozví, že Thouret měl v plánu s loupežemi přestat, dluhy měl splaceny a nashromáždil už takové množství peněz, aby mohl začít se svou přítelkyní nový život na venkově. Je jasné, že vrah šel po Thouretových penězích. Podezřelí jsou tedy všichni, kteří věděli o balíku peněz, mezi nimi jsou i majitelka pensionu se svým snoubencem. Maigret se vydá do pensionu, kde usvědčí vraha, snoubence majitelky, zatkne také jeho spoluviníky, se kterými vraždu naplánoval.

Komisař Maigret už řadu let sleduje bývalého zloděje Plamariho, který podle něj organizuje zločin ve městě. Maigretovým šéfům se ale nelíbí, že sledování Palmariho nepřináší žádné výsledky, navíc značně zatěžuje rozpočet. Právě došlo k vyloupení klenotnictví, během kterého byl zastřelen policista. Maigret pátrá po pachateli, zároveň se snaží dokázat, že i toto loupežné přepadení je Palmariho dílem. Komisař navštíví Palmariho, jehož zdravotní stav se rapidně zhoršil, Palmari je závislý na dávkách morfia. Den nato je Palmari zavražděn. Vyšetřováním jeho smrti je samozřejmě pověřen Maigret. Komisař začne výslechy Palmariho sousedů, vypadá to, že jsou to samí obyčejní lidé, důchodci, bývalá zpěvačka, lékař se svou matkou, obchodník s obaly a luxusními pouzdry jeho těhotná manželka a samozřejmě Palmariho přítelkyně Aline, bývalá prostitutka, která je majitelkou tohoto činžovního domu. Maigret zadrží muže, který byl kdysi s Palmarim ve vězení, Morianiho. Maigret ho podezírá z loupeže v klenotnictví a ze zastřelení policisty. Od Morianiho vedou stopy k Palmariho sousedovi, obchodníkovi s obaly Barillardovi, ten dodával do klenotnictví pouzdra a krabičky, získával tak informace o zboží a jeho zabezpečení, tyto informace pak předával lupičům. Ukradené diamanty byly předány dalšímu ze sousedů, starému brusiči drahokamů, ten diamanty přebrousil, aby se s nimi dalo dále obchodovat. Barillard by Alininým milencem, to on zabil Palmariho, tuto myšlenku mu vnukla Aline, zaprvé proto, že už byl Palmari na pokraji smrti a trpěl bolestmi a zadruhé proto, že ho ke svým kšeftům už nepotřebovali. Pak zabil Barillard i starého brusiče, byl to pro něj nepohodlný svědek, dále měl v úmyslu zabít i Aline a zmocnit se majetku, který na ni převedl Palmari. Barillard i Aline jsou zatčeni a organizované vykrádání klenotnictví je tak zastaveno.

Jeden z Maigretových podřízených, Lognon, se z neznámých důvodů vydal do Helsinek, kde na něj byl spáchán atentát. Lognon útok sice přežil, ale zůstává v komatu. Jediné slovo, které ze sebe vypravil, než upadl do bezvědomí, bylo "fantom". Maigret se tedy vydává do Finska, aby zjistil, co se vlastně stalo. Maigretovi asistuje, vypomáhá a tlumočí jeho finský kolega. Lognon bydlel v Helsinkách u ženy pochybné pověsti, Pollety, která kdysi působila jako prostitutka v Paříži, několikrát byla dokonce zatčena, právě Lognonem. Lognon s Polletou nic neměl, pouze u ní bydlel. Polleta po atentátu na Lognona zmizela neznámo kam. V případu jsou zřejmě zapleteni majitelé sousedního domu a galerie, Junkerovi. Junker je obchodník s uměním, ve své sbírce má i velmi cenné kousky. Junker si domů pravidelně vodí prostitutky, Junkerová má prozměnu milence. Pak se konečně objeví Polleta, od ní se Maigret dozví, o co jde. Polleta se s Junkerovou znala už z Francie, Junkerová totiž prodávala květiny poblíž místa, kde Polleta pracovala. Polleta si všimla, že milenec Junkerové je zloděj a vrah hledaný Interpolem, kontaktovala tedy Lognona a navrhla mu, že mu dá tip na hledaného zločince, na oplátku se bude moci vrátit do Paříže, tam totiž mají jejího snoubence brzy propustit z vězení. Junkerová s milencem chtěli ukrást Junkerovy obrazy a utéct do Londýna. Maigret také zjistí, jak Junker získával peníze na drahé obrazy. Junker poznal mladého umělce Ivana, který dokázal zhotovit falsifikáty cenných děl, s těmi pak Junker buďto obchodoval, nebo je v muzeích zaměňoval za originály. Když si všimli, že je Lognon sleduje, chtěli se ho zbavit. Nepohodlný pro ně byl i Ivan, se kterým byly čím dál větší potíže, proto ho zabili. Komisař i Polleta se vrací zpět do Francie.

Komisař Maigret vyšetřuje útok na Emila Ducraua, majitele remorkérů a přístavních doků, lodí, domů a tančírny a mnoha dalších nemovitostí. Muže někdo bodl do zad a hodil do řeky, naštěstí byl poblíž lékař, který zahájil resuscitaci a muže zachránil. Ducrau je celkem nerudný muž, tvrdí, že si nic nepamatuje a s Maigretem zrovna ochotně nespolupracuje. Ducrau si libuje v tom, že svého syna Jeana, dceru Berthu i svou manželku neustále zesměšňuje a uráží a vyčítá jim, že jim jde pouze o jeho peníze a jmění. Ducrau se netají tím, že má milenky, často se stýká také s Alinou, dcerou svého podřízeného. Ducrau ovšem popírá, že by s ní měl milostný poměr. Aline je hezká, ale duševně zaostalá mladá dívka, která má dítě, kdo je jeho otec, to zatím Maigret nezjistil. Vypadá to, že Aline a Jeana spojuje silné citové pouto. Pak dojde k další smutné události, Jean spáchá sebevraždu, v dopise na rozloučenou se přízná, že to on napadl otce. Maigret si ale myslí, že Jean vzal vinu na sebe, aby někoho ochránil. Pak se objeví na scéně další oběšenec, dělník od zdymadla, Bébert. Tentokrát je však evidentní, že je sebevražda pouze fingovaná. Maigret vypátrá, že Aline skutečně není Ducrauovou milenkou, ale jeho dcerou, kdysi měl totiž se ženou svého podřízeného poměr. Otcem Alinina dítěte byl Bébert, Ducrau se s ním kvůli tomu popral, Bébert ho ale přemohl, bodl ho a hodil do řeky. Jean si myslel, že otce bodla Aline, a protože ji měl rád, vzal vinu na sebe. Netušil, že Aline je jeho sestra. Ducrau se chtěl Bébertovi za vše pomstít, za to, že ho bodl, za to, že je jeho syn mrtvý, i za to, že zneužíval jeho mentálně zaostalou dceru, proto ho zabil.

Komisaře už po několikáté navštíví mladá žena Cécile, která bydlí sama se svou tetou Julietou, Cécile tvrdí, že se v noci někdo pohybuje po bytě, Maigret jí sice nevěří, ale snaží se ji uklidnit. Druhý den je Cécile na stanici zas, tentokrát se jí ale komisař odmítne věnovat, řeší totiž naléhavější případ, vraždu mladé ženy. Později komisař zjistí, že Cécile na něj už více nečekala a odešla. Maigret se za ní vydá domů, tam ke svému údivu najde mrtvou tetu Julietu, vzápětí mu kolegové oznámí, že Cécile byla nalezena mrtvá v budově soudu, nedaleko od Maigretovy kanceláře. Maigret si vyčítá, že si na Cécile neudělal čas, pravděpodobně mohl její smrti předejít. Soused Cécile a její tety, právník Dandurand vypoví, že spravoval Julietiny právní a majetkové záležitosti, sdělí Maigretovi důvěrnou informaci, Julieta byla prostitutka, pány přijímala v noci, když Cécile spala. Tím se potvrdilo Cécilino tvrzení, že se v noci v bytě někdo pohyboval. Cécile měla bratra Gérarda, ten byl ve značné finanční tísni a tetu Julietu k smrti nenáviděl, nyní je jediným dědicem. Maigret podezírá právníka Danduranda, že je do případu nějak zapleten, komisař ho totiž nachytal při lži. Pak se Maigret od Gérarda dozví, že tetu zabila Cécile. Cécile totiž zjistila něco z tetiny minulosti, pro své tvrzení měla i důkazy. Maigret netuší, jaké hrůzné tajemství mohlo přimět slušnou a křehkou dívku, aby vraždila. Vysvětlení se Maigret dočká od Julietiny kamarádky Luisy. Dandurand s Julietou kdysi otrávili jedem na krysy Julietina manžela, Luise o tom věděla a Dandunarda vydírala. Cécile vraždu odhalila, v afektu zabila tetu a pak chtěla sebe i Danduranda udat, proto ji zabil, byl si jistý, že ho jako mazaného právníka nebude možné usvědčit.

Komisař vyšetřuje smrt mladé ženy Louisy, bývalé prostitutky, která měla poměr s bývalým pasákem a saxofonistou v baru, Pierrotem. Pierrot Louisu miloval, ale vzít si ho nechtěla, byl totiž chudý. Louise se nechávala vydržovat zámožným mužem, sice ho nemilovala, ale po jeho boku si žila jako dáma. Tím mužem je doktor, profesor Gouin, ten se seznámil s Louisou v nemocnici, kde ji operoval, a potom co se spolu sblížili, pronajal a zařídil jí byt v domě, kde sám bydlel se svou ženou. Profesor měl ještě další milostné pletky, o kterých jeho žena věděla a tolerovala mu je. Gouinovi bylo celkem jedno, že mnohým ženám zničil život, zaobíral se pouze sám sebou, ženy pro něj byly pouhým zpestřením. Pak Maigretovi soudní patolog sdělí, že Luise byla těhotná. Maigretovi dojde, že motivem k vraždě bylo Luisino těhotenství. Jak Gouin, tak Pierot, byli ochotni přijmout dítě za své. Později Maigret zjistí, že Gouin platí jisté ženě, aby se starala o opuštěné děti, které operoval. Mezi těmito dětmi je i čtyřletý chlapec, Thomas Ollivier. Maigretovi je jasné, že chlapec je Gouinův syn, jeho matkou je buďto jeho manželka, Marion, rozená Ollivierová, nebo její sestra, Antoinette Ollivierová. Nakonec se mu podaří případ rozuzlit, matkou chlapce je Antoinette, která také podlehla Gouinovu kouzlu, jenže otěhotněla, a protože se bála, jak bude Gouin reagovat, dala svého syna mezi opuštěné děti. Navíc ji velmi tížilo vědomí, že spala s mužem své sestry. Když zjistila, že je Luise těhotná, a že Gouin toto dítě přiznal, aniž by vůbec věděl, zda je jeho, popadl ji vztek a Luisu zastřelila. Gouina nenáviděla za to, jak se k ní choval, ale především za to, že se kvůli němu vzdala svého dítěte. Antoinette vyzvedne svého chlapce a chce s ním uprchnout, před nádražím ji ale srazí auto. Maigret nechá její sestru Marion i s chlapcem odjet vlakem, dává jim šanci na lepší život.

Maigreta navštíví starší dáma z velmi vlivné a zámožné rodiny Bessonových. Stará paní se domnívá, že ji chtěl někdo otrávit, její služka totiž vypila vodu s kapkami na spaní a zemřela, tato sklenička byla původně určena paní Bessonovou. Analýza prokáže, že roztok obsahoval arsen. Madam Bessonová pořádala ten večer oslavu svých narozenin, v jejím domě se tedy pohybovalo mnoho lidí, včetně jejího nevlastního syna, poslance Charlese Bessona se ženou a dětmi, dále jeho bratr Théo a také její dcera Arlette, ta u ní tu noc i přespala. Na případu spolupracuje s Maigretem inspektor Castaing, kterému byl případ původně přidělen. Jak Maigret zjistí, stará paní není moc oblíbená, s dcerou Arlettou se často hádá, moc se nesnese ani s poslancovou ženou, podle ní si Charlesův otec kdysi tuto podřadnou prodavačku z cukrárny, svobodnou matku, vůbec neměl brát a už vůbec jí neměl kupovat takové zbytečnosti, jako drahé šperky. Když madam Bessonová ovdověla, z rodinného jmění toho už moc nezbylo, ani šperky, ani jachta, ani vila na riviéře, což způsobily z valné části Bessonovy nezdařené investice na burze. Madam Bessonová vlastní pouze repliky šperků, které kdysi mívala. V lázeňském městečku se také už delší dobu pohybuje druhý nevlastní syn madam Bessonové, Théo. Arlette se svěří Maigretovi, že ji otčím sexuálně obtěžoval, neměla tedy ráda ani jeho, ani matku. Vrah se nakonec vyklube ze staré dámy, šperky totiž nebyly repliky, ale velmi cenné originály. Když madam Bessonová zjistila, že jí služebná ukradla prsten, otrávila ji. Její šperky byly totiž nedotknutelné. To, že jsou šperky pravé, si myslel i Théo, byl přesvědčen, že má dědické právo na část tohoto pokladu. Madam Bessonová si dala s Théem schůzku a chtěla ho zastřelit, místo toho ale zastřelila mladého muže, bratra služebné, který Théa náhodou doprovázel. Maigret zatkne starou dámu Bessonovou za dvojnásobnou vraždu.

Komisař Maigret je služebně mimo Paříž, je ubytován ve venkovském hostinci, momentálně ho trápí chřipka a venku vytrvale prší. V noci je jeden z jeho spolunocležníků Borchain, ve svém pokoji zavražděn. Většina hostů se sjela na místo kvůli dražbě domu. Mělo jít o takzvanou dražbu při svíčce, což znamená, že po dobu dražby se postupně zapalují tři svíčky, když dohořívá třetí svíčka, částky se takticky přihazují a v okamžiku, kdy svíčka zhasne, vítězí ten, kdo přihodil jako poslední. Zavražděný Borchain byl bohatý sedlák, i on měl v úmyslu účastnit se dražby. Z pokoje zmizela jeho peněženka, ve které měl velké množství peněz. O dům, který jde do dražby, je velký zájem, proslýchá se totiž, že v domě je ukrytý poklad, ten si tam ke konci války schovali Američané, které pak zabila mina. S jedním z Američanů měla poměr Juliette, která je nyní majitelkou hostince. V hostinci pracuje také Juliettin manžel Fred, bývalý lupič, kvůli kterému Maigret původně přijel. Další zaměstnancem hostince je mladá dívka Thérése, která má sice přítele Marcéla, ale i tak spí s Fredem. Maigret nařídí, že po dobu vyšetřování bude dražba odložena. V noci pak někdo zaútočí na obyvatele hostince brokovnicí. O život přijde starý muž, opilec, který se měl také účastnit dražby. Střelba je ale brzy objasněna, střílel Marcél, přítel Thérése, myslel si totiž, že Thérése ukradla Borchainovi peněženku a chtěl od ní odvrátit pozornost, zároveň chtěl vystrašit Freda, protože na něj žárlil. Starý muž zemřel na infarkt, který mu zřejmě přivodil strach ze střelby. Maigret usvědčí z vraždy dva mladé muže, bratrance, kteří zabili Borchaina a okradli ho, aby sami získali dům, navíc tímto způsobem vyřešili dávný rodinný spor. Nakonec se objeví i poklad po Američanech, kufr ukrytý ve sklepě byl plný gramofonových desek.

V příběhu nazvaném Maigret na dovolené z roku 1947 zavítáme do malého francouzského letoviska. Komisař si od zdejšího pobytu slibuje především odpočinek, ale brzy se ukáže, že kde je Maigret, tam je i zločin, a tak Simenonův hrdina najednou stane tváří v tvář snad nejtragičtějšímu případu své kariéry.

Komisař Maigret se vydá s manželkou do své rodné vesnice Saint-Fiacre, někdo mu totiž poslal anonym, že v tamějším kostele bude během bohoslužby spáchán zločin. Protože byl Maigret kdysi v tomto kostele ministrantem, je do případu osobně zainteresován a nechce nic ponechat náhodě. Ve vesnici Maigreta srdečně přivítá jeho stará známá, hraběnka Saint-Fiacre. Maigretův otec býval správcem na zámku, Maigret měl po něm jednou toto místo převzít, jenže se rozhodl odejít a započít kariéru u policie. Řada lidí mu měla za zlé, že opustil své rodiště. Během ranní mše skutečně dojde k tragédii, hraběnka Saint-Fiacre se náhle zhroutí a zemře. Maigret se ujme vyšetřování její smrti, vše ale nasvědčuje tomu, že hraběnka zemřela přirozenou smrtí, už dlouho trpěla srdeční slabostí. Pak Maigret zjistí, co hraběnčin srdeční záchvat způsobilo. Ve své modlitební knížce totiž během mše našla lístek, na kterém stál lživý vzkaz, že její syn, hrabě Maurice, ukončil svůj život skokem z okna svého pařížského bytu. Hrabě Maurice s matkou nevycházel, často se hádali kvůli tomu, že Maurice vedl v Paříži prostopášný život a rozhazoval rodinné jmění. V poslední době se spolu téměř nestýkali. Maigret má pocit, že chce na Maurice matčinu smrt někdo hodit. Jean, mladý hudebník, se kterým hraběnka na zámku žila, dosvědčí, že několik dní před smrtí volal Maurice hraběnce a zle se spolu pohádali, hraběnka totiž odmítala syna dále financovat, kdežto do svého mladého milence peníze ochotně investovala. Maigret ale záhadu jako vždy vyřeší, zjistí, že syn správce zámku, Emile, býval také hraběnčiným milencem, Maurice jejich vztahu ale udělal přítrž. Mladík se pak cítil uražený a ponížený a chtěl se hraběnce i Mauricovi pomstít, proto jí podstrčil do modlitební knížky vzkaz, který ji zabil, vinu se pak snažil svalit na Maurice.

Maigret pátrá po totožnosti muže, který nemá doklady, nemluví a vůbec na nic nereaguje, na hlavě má jizvu po střelné ráně. Když nechá Maigret mužovu fotografii otisknout v novinách, ozve se mladá žena, Julie, která je jeho služebnou. Muž se jmenuje Joris, před pěti týdny náhle zmizel, nikdo neví, kam, ani proč. Maigret se snaží vypátrat, kde Joris celou tu dobu byl a co se mu vlastně přihodilo. Posléze ale komisař zahájí vyšetřování vraždy, Jorise totiž hned v noci někdo otráví. Dědičkou veškerého jeho majetku je Julie. Maigret zjistí, že do případu je zapleten místní starosta Grandemaison, rejdař, pro něhož Joris dlouhá léta pracoval. Joris se často plavil do Norska, zde se jednoho dne setkal s Martineauem, ten kdysi býval milencem starostovy ženy, kterou stále miluje, má s ní i syna. Grandemaison ví, že chlapec není jeho, ale v zásadě mu to nijak nevadí. Joris se rozhodne, že Martineauovi pomůže. Martineau se domluví s námořníkem, zvaným Velký Ludva, bratrem služebné Julie, že koupí Ludvovým jménem loď. Ludvova loď nyní slouží jako spojka mezi Grandemaisonovou a Martineauem. Tam je ale jednoho dne starosta nachytá a ve vzteku začne střílet. Jenže trefí Jorise, který se už z rány na hlavě nezotaví. Martineau Jorise ošetří a zanechá ho v Paříži. Pak ale Maigret přivezl Jorise zpět, starosta se bál, že by ho Joris mohl udat, proto ho otrávil. Po tom, co starosta zjistil, že ho chce žena opustit s Martineauem, ukryl chlapce v internátní škole, aby jeho matce zabránil odjet. Grandemaisonová s Martineauem ale chlapce najdou a odvedou ho. Grandmaison spáchá sebevraždu.

Joseph Ertin je odsouzenec k smrti, podle vyšetřovatelů k smrti ubodal bohatou Američanku a její komornou. Přestože Ertin trvá na tom, že je nevinen, je odsouzen a čeká ho poprava gilotinou. Maigret má cosi za lubem, Ertina nejprve zatkne, pak ho ale nechá z cely smrti uprchnout, poté ho společně se svými muži sleduje. Ertinovi se ale podaří zmizet, soudce přímo zuří. Maigret slíbí, že vraha Američanky i její komorné urychleně najde, ať už je to Ertin, nebo kdokoliv jiný, a pokud se mu vraha najít nepodaří, dá výpověď. Maigreta zavede pátrání do baru, kde se scházejí převážně bohatí a vlivní Američané, zde se setkává s Williamem Crosbym, synovcem zavražděné Američanky. Crosby je útěkem Ertina velmi znepokojen, dokonce si opatří revolver. Maigret věří, že osazenstvo tohoto baru má cosi společného s vraždou. U dveří baru se náhle objeví také Ertin. Maigret ho nezatkne, ale nechá ho znovu sledovat. Ertin se chce oběsit, ale bezúspěšně, neustále tvrdí, že je nevinen, nic víc z něj Maigret nevymámí. Maigret podezírá Crosbyho, že nechal svou tetu zavraždit, aby získal značné dědictví. Podle svědků má dluhy, navíc se chce rozvést, pak má v úmyslu požádat o ruku svou milenku, dceru továrníka, zpěvačku Ednu. Crosby je stále velice nervózní a vyděšený a nakonec z neznámých důvodů ukončí svůj život zakoupeným revolverem. Maigretovi se samozřejmě nakonec podaří vraha usvědčit, je jím jeden ze stálých návštěvníků baru, Čech jménem Radek, ten věděl o Crosbyových dluzích i úmyslech, nabídl mu proto pomoc, za úplatu slíbil, že nechá tetu zabít. Crosby na jeho návrh přistoupil, Radek tedy najal šíleného vraha, který vraždy vykonal. Vrah se chtěl ale pojistit, proto na místo činu nalákal Ertina, všechny důkazy pak svědčily proti Ertinovi. Radek věděl, že vrah, kterého najal, trpí vážnou chorobou, které nakonec podlehl. Crosby se zastřelil, protože nedokázal žít s vědomím, že se podílel na vraždě své tety.

Maigret se znovu setkává se svým finským kolegou, ve Finsku totiž došlo k vraždě, a protože je podezřelý Francouz, je nutné, aby byl při vyšetřování přítomen francouzský policista. Podezřelý je inteligentní muž, jménem Duclos, profesor sociologie na Sorbonně, který je ve Finsku pracovně, měl zde naplánovanou přednášku. Duclosovou zálibou je kriminologie, během vyšetřování je až přehnaně aktivní, což se Maigretovi protiví. Zavražděný Konrad byl přítel mladé ženy Leeny, která provozuje se svým otčímem hotel. Konrad byl ženatý s Elisou, chtěl ji ale opustit a už brzy odjet s Leenou do Francie. Jisté je, že někdo střílel z Konradova domu, mohla to být jeho žena Elisa, která o všech manželových milenkách věděla, nebo její sestra Anita, nebo profesor Duclos. Dalším podezřelým je muž jménem Norppa, pašerák, který dlužil Konradovi peníze, a jehož čepice byla nalezena na místě činu, vrahem může být ale i mladý námořník, který je zamilovaný do Leeny a na Konrada žárlil. Jak později komisař zjistí, Konrad spával s mnoha ženami, včetně švagrové Anity i jejich služebné Irmy, vražedný motiv mohla mít tedy daleko větší spousta lidí. Komisař Maigret shromáždí všechny podezřelé v jedné místnosti a na základě důkladného výslechu určí, kdo je vrah. Je jím Konradova švagrová Anita. Když byli Konrad, Anita, Elisa a Norppa mladí, koupili si společně auto. Opilý řidič Norppa ale naboural, všichni vyvázli bez zranění, až na Anitu, která má chromou nohu a nadosmrti bude kulhat. Konrad s Anitou spal, ona Konrada milovala a myslela si, že i on ji miluje, pak jí ale Konrad oznámil, že s ní po celou tu dobu spí pouze ze soucitu a že odjíždí s Leenou. Ponížená a rozhořčená Anita tuto urážku neunesla, vzala Norppovu zbraň a Konrada zastřelila. Aby zmátla policii, podstrčila falešný důkaz, Norppovu čepici.

V pařížské čtvrti Marais došlo k vraždám několika žen. Zločiny se odehrávají vždy v noci, když oběti byly na cestě kolem jednoho řeznictví. Na místě činu zůstane pokaždé mrtvola s roztrhanými šaty. Případu se ujímá komisař Maigret, který má úkol nejen najít vraha, ale především zbavit pařížské ženy strachu. Maigret po poslední vraždě nastraží důmyslnou past, vrah však stále uniká.

Maigret jede navštívit svého starého známého, soudce Chabota. V městečku Fontenay je z Maigretova příjezdu pozdvižení, všichni jsou přesvědčeni, že Maigret přicestoval služebně, kvůli zločinu, který se v městečku odehrál. Maigret zatím netuší, o co jde, s celou záležitostí ho obeznámí až jeho přítel Chabot. Před pár dny zde byli zavražděni hned dva lidé, vše ukazuje na stejného pachatele. Oba zavraždění, jak Robert de Courson, vlivný a vážený muž, tak stará opuštěná vdova, svého vraha nejspíš dobře znali a bez obav ho vpustili do svých domovů. Maigret se rozmýšlí, nechce zasahovat místnímu komisaři do vyšetřování a chce odjet, vzápětí je ale na ulici nalezen třetí zavražděný, podomní obchodník a opilec, což Maigreta přiměje, aby zůstal a zahájil neoficiální pátrání. Maigret zjistí, že městečko ovládá rodina Vernouxových, zchudlých šlechticů, tento rodinný klan, jehož členem byl i zavražděný Robert de Courson, se jen tak s kdekým nestýká, ostatní obyvatelé je moc v lásce nemají. Maigreta zajímá hlavně doktor Vernoux, psychiatr, který zkoumá chování labilních pacientů, vraždící šílenec ho přímo fascinuje, už od první vraždy bloumá ulicemi a z chování lidí se snaží vypozorovat, kdo je vrah. Pak Maigret vypátrá psychiatrovu milenku, mladá žena Louise tvrdí, že Vernoux je velice žárlivý a často ji bije, žárlí tolik, že jí zakazuje opouštět byt, někdy ji dokonce i zamyká. Maigret se postupně seznámí se všemi členy klanu Vernouxových, psychiatr je podezřelým číslo jedna. Soudce vydá příkaz k Vernouxově zatčení, ten ale zmizel. Maigret má strach o Louisu, proto k ní urychleně posílá hlídku. V jejím by tě je nalezen mrtvý Vernoux, Louise je otrávena, ale žije. Zřejmě mělo jít o dvojitou sebevraždu, spáchanou z nešťastné lásky, kterou ale Louise přežila. Vrahem však nebyl doktor Vernoux, jak si všichni mysleli, ale jeho otec, který zabil nejprve svého příbuzného, Roberta de Coursona, kvůli penězům, další dva lidi zabil pouze proto, aby zmátl stopy, což se mu málem podařilo.

Maigret je vyslán do malého východofrancouzského městečka. A hned má případ: malý ministrant Etienne ráno cestou do kostela našel na chodníku probodnutého muže. Tělo pak ale záhadně zmizelo. Maigret začíná vyšetřovat. Postupně se seznamuje se všemi obyvateli malé uličky. Je mezi nimi sarkastický soudce na penzi Mézieres, homosexuál, dvě staré dámy, sestry Denisa a Marta Jolietovy, jedna hluchá a druhá napůl slepá, starožitník Castagnet, zlatník Thiberge či madam Dupin-Duclosová, nevěrná manželka bohatého obchodníka. Otázky zatím nepřinesly žádné ovoce: mrtvola se ztratila, nikdo kromě Etienna ji neviděl, a bez mrtvoly lze jen těžko najít vraha a vyšetřování ukončit… Později se náhle Etienne přizná, že si vše vymyslel a žádná mrtvola neexistovala. Zdá se, že případ je u konce, pak ale Maigret zjistí, že má chlapec dostat nové kolo, přesně takové, jaké si přál. Našetřit si na ně ale ještě sám nemohl. Zdá se, že mu někdo kolo slíbil, aby si tak koupil jeho mlčení. Mrtvola tedy skutečně existovala a někdo ji musel schovat. Ale kam?

Maigret přijíždí do jihofrancouzského městečka, aby vyřešil choulostivou záležitost: na zahradě své vily se našel zakopaný bohatý australský podnikatel, navíc hrdina francouzského odboje, který žije ve Francii už dlouhá léta. Ve vile s nim žily dvě ženy, matka s dcerou, obě jeho milenky, které tvrdí, že jednoho dne, po obvyklém „výletu“, během něhož se pravidelně opíjel a přivážel vždy jistou sumu peněz, se muž, smrtelně zraněný nožem, zhroutil na schodech vily a zemřel. Ženy ho proto v panice zakopaly. Během vyšetřování, v němž se mu snaží pomoct místní inspektor Boutigues, Maigret odkryje ještě jinou stránku života Williama Browna: v přístavu pravidelně navštěvoval zapadlý Liberty Bar, jehož majitelkou je bývalá prostitutka Mado, která tu žije se svou krásnou mladou chráněnkou, též prostitutkou Sylvií. K nim pravidelně docházel Brown a trávil tu vždy několik dní, silně nasáklých alkoholem…

Komisař Maigret tráví několik dní volna v hotelu Palace na pláži, jehož ředitelem je jeho dávný známý Monsieur Louis. V hotelu je ubytovaná i filmová hvězda Mylène Turnerová, obletovaná novináři i všemi hosty. Má ale oči jen pro svého Rogera, za něhož se nedávno provdala. Když se ráno Maigret probudí, čeká ho nepříjemné překvapení: ve vaně v koupelně pana Owena, hotelového hosta odkázaného na invalidní vozík, je nalezena mrtvola mladého muže. Ten byl nejprve omámen a potom utopen. Protože se vedle vany najde mrtvý psík Mylène Turnerové, kterého někdo usmrtil morfiem, inspektor Gimello, pověřený vyšetřováním, pojme podezření proti herečce a později proti jejímu manželovi. Maigret ale od začátku tuší, že pravda je jinde. Zatímco Gimello je přesvědčen, že Owen kamsi záhadně zmizel, Maigret brzy uhodne, že právě on je tím mrtvým ve vaně…

Šéf kabinetu na ministerstvu spravedlnosti pověřuje Maigreta, aby odjel do Belgie, kde se jeho švagr dostal do nepříjemné situace: nedaleko jeho domu zemřel mladý muž a po vesnici se šušká, že ho zabil právě on. Maigret přijíždí do vesnice v téže době jako jeho známý bývalý policista Cavre který teď dělá soukromého detektiva. Maigret zjišťuje, že smrt mladíka pod koly vlaku byla belgickou policií kvalifikována jako nehoda. V domě Etienne Nauda, kvůli němuž sem přijel, poznává jeho dceru Geneviève, která noc co noc kamsi tajně odchází. Seznamuje se s mladým Louisem, který býval přítelem mrtvého Alberta, a který má doma důkaz toho, že chlapec nezemřel pod koly vlaku, ale byl zavražděn. Je jím jeho zkrvavená čepice. Když ji chce Maigretovi ukázat, nemůže ji najít. Ani starý opilec Désiré, který ji původně našel, o ní nechce mluvit. Maigret pochopí, že Cavre hraje proti němu a snaží se podplatit všechny, kteří by do věci mohli vnést jasno. I Maigret má však své možnosti a své pomocníky...

Vyděšená paní Riomová na policii vypráví, jak se v noci probudila, protože v zahradě náhle přestala tryskat fontána, a když se šla podívat ven, ve skleníku našla mrtvou ženu, která pak ale zmizela. A zmizel také její manžel, lékárník Riom. Zároveň se do práce nedostavila ani stážistka, která v lékárně už nějakou dobu pracovala. Paní Riomová je přesvědčená, že právě její manžel je vrahem neznámé dívky. Na Maigretovu radu se paní Riomová i se svými dvěma chlapci stěhuje do malého penzionu. Ve sklepě jejich domu najde zatím Maigret malý řetízek, který si dívky dávají kolem kotníku. Potom se svými muži pečlivě prohledá dům i zahradu Riomových. Prohlídka má příšerný výsledek: policisté najdou celkem pět mrtvol mladých žen. Teď už je Maigret přesvědčený, že má co dělat s psychopatickým sériovým vrahem. Mathilde, jedna z dívek obsluhujících v penzionu, má novou známost: jejího přítele zatím nikdo neviděl, dostala od něj ale malý dárek: zlatý řetízek na kotník...

Komisař Maigret přijíždí na vesnici, aby tam pomohl místní policii vyšetřit vraždu záhadného tuláka, který byl nalezen podřezaný v boudě uprostřed zelinářské zahrady sester Sirouetových. Hned na začátku vyšetřování ho čeká překvapení: zbraní, kterou u sebe tulák měl a kterou místní policie poslala do Paříže, byl zastřelen nedávno jiný tulák, Joseph Korda, nalezený pod pařížským Almským mostem. Maigret tuší, že oba případy budou mít spojitost. Pomalu proniká mezi uzavřené venkovany a odhaluje drobné nesrovnalosti a špinavosti, které rodiny úzkostlivě tají. Tak třeba, že mladý Louis Fouly již mrtvému tulákovi ukradl cizí známku a jistou sumu peněz. Nebo že místní mládež, která se v sobotu scházela ve stodole, opilého tuláka zbila, protože je obtěžoval. Hlavně ale pomalu proniká do tajemství zničených a záští naplněných životů sester Fernandy a Fonsiny Sirouetových, které obě milovaly téhož muže, jenž se nejprve zasnoubil s mladší Fonsinou, ale když po otcově smrti dům zdědila její sestra Fernanda, vzal si raději ji, než krátce nato na pětadvacet let zmizel neznámo kam. A mrtvý ze zahradní boudy není nikdo jiný než on...

Vlak, směřující do Paříže, má asi padesátiminutovou přestávku v Jeumont, malé stanici na francouzsko-belgické hranici. A právě když se opět rozjíždí, je v kupé vagonu první třídy nalezena mrtvola muže. Okamžitě je dám pokyn k zastavení vlaku a přivolaný policejní inspektor Paul Lachenal dává příkaz, aby vagon spolu s vedlejším jídelním vagonem, které jsou spolu napevno spojeny, zůstal stát ve stanici pro potřeby vyšetřování. To se ovšem pranic nelíbí konzulovi, který v něm cestuje do Paříže spolu se svými dvěma dcerami, sekretářem Arnaudem a také vychovatelkou k dětem, slečnou Catherine Frankelovou. Vyžádá si limuzínu a urychleně odjíždí do Paříže. Catherine ale zůstává… Protože z chování konzula vyplývá, že kvůli svému zdržení hodlá v Paříži způsobit skandál, inspektor Lachenal dlouho neváhá a telefonuje svému strýci komisaři Maigretovi, aby mu přispěchal na pomoc. To on ochotně učiní a hned na místě – v jídelním voze – začíná vyšetřovat asi třicet cestujících, kteří jeli ve vagonu 1. třídy. Netrvá dlouho a vyjde najevo několik zajímavých okolností.

Maigret tentokrát vyšetřuje vraždu v měšťanském prostředí: nekonfliktní účetní Maurice Tremblet, který udělal slušnou kariéru v podniku na hygienická zařízení, byl zastřelen ve chvíli, kdy večer přistoupil k oknu, aby ho zavřel. Během vyšetřování Maigret zjišťuje, že muž žil jen pro svou práci a pro kanárka v kleci, kterého jeho manželka nenáviděla. Nejstarší dcera Francine toho inspektorovi moc neřekne, rozpovídá se ale, když Maigret přizve k vyšetřování svého synovce z venkova Paula Lachenala. Vyjde najevo, že Tremblet už čtyři roky nechodil do práce a vedl dvojí život. V zapadlé uličce si zařídil byt úplně stejně jako doma, měl tam ale stovku klecí s kanáry, které mu každý měsíc přinášela jistá prodavačka ptáků Josette Kellerová. Měl ale i obrovskou sumu peněz – čtyři miliony franků – které prý vyhrál v loterii. V průběhu vyšetřování se ale ukáže, že to není pravda.

Maigret je pozván k řediteli soudní policie. Dostává za úkol zajít do domu známého advokáta Parendona, jemuž kdosi poslal výhrůžný dopis. Maigret v doprovodu svého synovce inspektora Paula Lachenala přichází do přepychového domu, který je majetkem rodiny paní Parendonové pocházející z kruhů vysoké buržoazie. Sám advokát Parendon je prostý a přímý muž. Výhrůžný dopis oznamuje, že v jeho domě zanedlouho dojde k vraždě. Začíná podivné vyšetřování, v němž chybí oběť i vrah. Komisař má pouze za úkol najít pisatele dopisů, které v domě způsobily značný neklid. Zatímco krásná paní Parendonová věnuje většinu času společenským povinnostem, dcera, od dětství zvaná Bambi, studuje a zajímá se o dějiny. Mladší syn Gus je rebel rodiny. Zajímá se o hudbu, a to nejen moderní, a Maigretovi se zdá, že jen těžce nese tíhu rodiny, která patří ke společenské smetánce. Kromě toho v domě žije i Parendonova půvabná sekretářka, slečna Vagueová, o níž se Maigret postupem času dozví, že je i advokátovou milenkou. Zdá se však, že jde o vztah pouze občasný a rozhodně ne závazný… Pro Parendona pracují i dva mladší advokáti a v domě je i početné služebnictvo. Právě když je Maigret uprostřed výslechů jednotlivých členů domácnosti, dostane on sám anonymní dopis, který ho obviňuje, že necitlivě zasáhl do záležitostí rodiny, takže k vraždě dojde možná dříve. Zanedlouho dostává Maigret další dopis, kde se otevřeně hovoří o tom, že úder přijde v nejbližších hodinách. Brzy skutečně dochází k vraždě: Parendonova sekretářka je nalezena s podříznutým hrdlem.

Komisař Maigret a jeho synovec inspektor Paul Lachenal vyšetřují v Belgii na plavebním kanálu smrt krásné mladé ženy, Mary Lempsonové. Ještě pod jménem Marie Dupinová byla stíhána pro přechovávání šperků pocházejících z loupeže v jednom klenotnictví. Lupič, její milenec, byl zraněn při policejním zásahu a zemřel Marii v náručí. Později si našla nového milence, Willyho, který sloužil na luxusní jachtě u Angličana Sira Waltera Lampsona. Prchající Marie, hledající bohatého manžela a novou identitu, se pak stala Mary Lampsonovou. Cestovala na jachtě s manželem, Willym a námořníkem Vladimirem, až jednoho dne zcela náhodně potkala na kanálu muže, který ji kdysi dávno velice miloval a dopustil se kvůli ní vraždy své tety. Marie vždy milovala luxus a po všech svých milencích ho vyžadovala. Muž a Marie si dávají schůzku, která ale dopadla tragicky…

Na břehu malého ostrůvku ve Středozemním moři je nalezena mrtvola muže jménem Marcelin. Komisaře Maigreta, který přijíždí vraždu objasnit, doprovází tentokrát nejen jeho synovec inspektor Paul Lachenal, ale také anglický inspektor Pyke, který pobývá ve Francii v rámci výměny mezi francouzskou soudní policií a Scotland Yardem. Maigret zjistí, že Marcelin – kterého kdysi znal, a který si odseděl několik let ve vězení – se před smrtí v hotelu vychloubal tím, že se s ním přátelí. U mrtvoly se dokonce našel dopis, který kdysi Maigret po Marcelinově zatčení napsal jeho jménem jeho tehdejší přítelkyni Ginette. Ginette byla nejen Marcelinovou milenkou, ale využíval ji i jako prostitutku. Maigret se na ostrově setkává i s velice nadaným malířem Yannem Deferrem, který tu žije na lodi s mladičkou, teprve sedmnáctiletou přítelkyní Anne. Ta opustila rodiče v Ostende, aby ho následovala. Je tu i Emile Zucca, muž, který byl před osmi lety obviněn z vraždy, pro nedostatek důkazů ale musel být propuštěn na svobodu. Maigret zjistí, že se kdysi s Marcelinem dobře znal, oba organizovali síť prostitutek. Právě Zucca je nyní milencem bývalé Marcelinovy přítelkyně Ginette, která den po Marcelinově smrti připlouvá na ostrov. Podle jejích slov se Zuccou čekají, až zemře jeho matka Célestine, aby se mohli vzít. Ginette ale prozradí Maigretovi jednu důležitou věc: den před svou smrtí jí Marcelin telefonoval a zmiňoval se o čemsi, na čem by všichni mohli dobře vydělat.

Maigretův synovec, inspektor Paul Lachenal, přichází na policii s předvolaným Oskarem Lagetem, známým podvodníkem a hochštaplerem. V hale na něj čeká i skupinka lidí, které nějakým způsobem podvedl a okradl. Ve tři hodiny, právě když končí jeho obligátní siesta, se ozve výstřel a Lageta najdou už mrtvého. Maigret zahajuje vyšetřování. Hovoří s Lagetovou mladou a krásnou ženou Sylvií, bývalou tanečnicí, mladým párem Odile a Michelem Rivierovými, které Langet nalákal na založení společnosti a pak jejich útraty využil na jiné účely, pak s bývalou prostitutkou a nyní majitelkou nočního podniku Madeleine LeGoffovou i starým panem Feldmanem, jehož příběh je nejdojemnější. Starý muž se vrátil z koncentračního tábora, kde byl jakožto Žid zavřený, a Laget se mezitím zmocnil jeho bytu a pronajal ho jiným lidem. Žádný z přítomných teď už nemá šanci dočkat se spravedlnosti, když je Laget mrtvý, a každý z nich měl svým způsobem důvod ho zabít. Zajímavý případ je jeho asistent Léon Descharneaux, který byl za první světové války jeho nadřízeným. Nyní, když se ocitl takřka na mizině, musel přijmout nabídku bývalého aspiranta, aby mu pomáhal v jeho „podnikání“ a de facto tak kryl jeho špinavé kšefty. Maigret pak ale náhodou přijde na zajímavou okolnost, na niž ho přivede navzdory chladnému počasí otevřené okno.

Obchodník s vínem René Chabut právě opouští svou milenku a také osobní sekretářku Anne-Marie. Měli spolu jako obvykle schůzku v luxusním hodinovém hotelu, jehož majitelkou je Maigretova dobrá známá Madame Blanche. Když jde Chabut na ulici ke svému autu, je zabit několika ranami z revolveru. Od místa činu prchá muž v dlouhém světlém baloňáku. Maigret začíná vyšetřovat a brzy zjišťuje, že Chabutovou vášní byly ženy: v jeho okolí nenajde prakticky jedinou, se kterou by obchodník s vínem někdy neměl kratší či delší poměr. S manželkou Jeanne se tak ostatně již dávno dohodli: žili vedle sebe jen jako dobří známí. Chabutův společník Noblet se chystá převzít podnik, pravděpodobně se mu to ale nepodaří. Obchody hodlá vzít pevně do rukou Jeanne Chabutová a jeho si pro začátek ponechat jako svou pravou ruku. Jak Maigret zjistí, i Jeanne Chabutová občas zavítala do hotelu Madame Blanche, několikrát právě s Chabutem, potom s manželovým známým, vydavatelem Causassonem, jehož manželka zase byla nějaký čas milenkou Chabuta. Zdá se, že podobné zálety byly pro oba manžele už skoro samozřejmostí… Maigretovi volá do kanceláře neznámý muž, který prohlašuje, že Chabut dostal jen to, co si zasloužil. Maigret se domnívá, že anonymní telefonát je dílem muže, který ho po celou dobu vyšetřování zpovzdálí pozoruje a sleduje. Je to muž v baloňáku a s kloboukem naraženým do čela…

V Horním Savojsku se v obci Clairfond zřítí sanatorium, v jehož troskách zahyne 128 dětí a vychovatelů. Existují důvodné pochybnosti o tom, jestli bylo sanatorium postaveno na správném místě, protože došlo k sesuvu půdy, který se dal předpokládat. Za novým ministrem veřejných prací Augustem Pointem přichází jistý Julien Piquemal, zaměstnanec Vysoké školy inženýrského stavitelství, a přináší mu údajně dávno ztracenou zprávu inženýra Calama, který před svou smrtí – zemřel při nehodě – důrazně varoval před stavbou sanatoria v nebezpečné oblasti. Ministr, který ihned pochopí, že má v ruce bombu, žádá soukromě Maigreta, aby mu poskytl ochranu. Dvakrát se někdo pokouší mu zprávu ukrást, poprvé se to sice nepodaří, podruhé ale ano. Je jasné, že ve hře jsou vysoké zájmy a případ začne sledovat policie i zpravodajské služby. O případu přinese podrobnosti denník „Le Globe“ a Maigret má podezření, že někdo vynáší na veřejnost důvěrné zprávy. Začíná proto pátrat v okolí ministra...

Maigret jede do Štrasburku za svou ženou, která je tam na návštěvě u neteře. Cestou je Maigret svědkem toho, jak neznámý muž vyskočí z rozjetého vlaku. Dlouho neváhá a vyskočí také. Odnese to ovšem vymknutým kotníkem a neznámý je už dávno pryč. Maigreta dopraví do nejbližší nemocnice v městečku Sainte-Clothilde, kde ho ošetřuje velmi komisní, až nepříjemný doktor Rivaud. Protože u sebe komisař nemá doklady, přichází za ním místní komisař Leduc. Když se vše vysvětlí, prozradí Maigretovi, že městečko žije ve strachu z násilníka, který napadá ženy. Právě před dvěma dny byla přepadena jistá pradlena, kterou se násilník pokusil uškrtit její vlastní punčochou. Maigret se o tento případ začne zajímat a brzy zjistí, že k podobné vraždě – uškrcení punčochou – došlo už před sedmi lety. Jak se později ukáže, další případ byl zaznamenán ve Vichy. Všichni jsou přesvědčeni, že v kraji řádí neznámý maniak…

Komisař Maigret, doprovázen mladou služkou Félicie, rekonstruuje události dne, kdy dívka našla v domě svého zaměstnavatele Julesa Lascoursa zastřeleného. Félicie je navýsost prostořeká dívka, která navíc Maigretovi od začátku vyšetřování lže. Přicházejí i Lascoursovi příbuzní – bratr s manželkou a synovec, syn zemřelé sestry, Jacques Petillon, saxofonista, který vystupuje v pařížských barech. Nikomu z nich Lascours nic neodkázal: dědičkou jeho domu a všeho, co vlastnil, se stává Félicie. Ta se ale čehosi obává a tajně utíká do Paříže. Když se vrátí, pověří Maigret svého spolupracovníka Christianiho, aby ji nepřetržitě hlídal… O zemřelém se Maigret dozvídá, že pracoval jako účetní ve Fécamp a jednoho dne se opilý probudil na palubě lodi. Po návratu do Francie neměl nohu, o kterou kdesi po cestě při nehodě přišel, zato měl ale dost peněz, protože zažaloval lodní společnost a dostal slušnou sumu jako odškodné. Zdá se, že Félicie byla zamilovaná do mladého synovce Jacquesa, který nějaký čas bydlel ve strýcově domě, pak ho ale strýc bez zjevného důvodu ze dne na den vyhodil. O synovci se Maigret dozvídá jen to, že se stýkal s jistou Adélou, jinak Jeanne Duvalovou, a jejím manželem, který pak skončil ve vězení pro loupež. Když se za mladíkem rozjede, aby se dozvěděl víc, kdosi saxofonistu postřelí… Naštěstí není Jacques mrtvý, prozatím ale leží v bezvědomí v nemocnici. Zanedlouho nato někdo v noci v Lascoursově domě přepadne i Félicie. Vypadá to, jako by sem někdo přišel něco hledat. Dívka ale na všechny Maigretovy otázky odpovídá buď vyhýbavě, nebo přímo lže…

Komisař Maigret dostává dopis od malého Jean-Paula Gastina z vesničky Saint-André v départementu Charente. Kdosi tam zastřelil Léonie Birardovou, zlostnou a pomlouvačnou stařenu, kterou nikdo neměl rád, a z vraždy byl obviněn jeho otec, místní učitel. Když Maigret přijede do vesnice, ihned je mu jasné, že zatímco ženy pracují a starají se o děti, muži tráví valnou část dne v místní hospodě a systematicky se tam opíjejí. Poznává rodinu malého Jean-Paula, který nemá prakticky žádné přátele, protože vesničané jeho rodinu mezi sebe nikdy nepřijali. Kdo nepochází „z kraje“, je automaticky cizinec a vyděděnec. Maigret brzy zjistí, že téměř všichni chlapci ve vesnici mají malorážky, jejichž náboj „long rifle“ mohl docela dobře stařenu zabít. Podezřelých je ovšem nadbytek: stejně jako stařena nenáviděla své okolí, její spoluobčané zas nenáviděli ji...

Maigret začíná vyšetřovat smrt starého hraběte de Saint-Hilaire, kterého jeho dlouholetá hospodyně Jacotte našla zastřeleného v pracovně. Maigret se brzy dozvídá, že elegantní donchuán Saint-Hilaire, bývalý diplomat, měl sice v životě nepřeberné množství žen, miloval ale jen jedinou, kněžnu Wissembergovou. Byla to jeho láska z mládí, která si ale na naléhání rodičů vzala bohatšího a rodově výše postaveného knížete Huberta Wissemberga. Podivnou shodou okolností i ten před několika dny zemřel, při pádu z koně. Hrabě a kněžna Wissembergová si celý život dopisovali, přestože bydleli téměř vedle sebe. Za to, že kníže souhlasil s tím, že jejich manželství nebude nikdy naplněno, slíbila kněžna, že se s hrabětem už nikdy nesetká. Zatímco ale ona nakonec musela porodit manželovi syna, aby byl zachován starý rod, hrabě de Saint-Hilaire skutečně už nikdy svou lásku nevyhledal a spokojil se jen s milostnou korespondencí. Tak tato platonická láska naplnila celý život obou v jádru osamělých lidí. Teprve nyní se naskytla reálná naděje, že spolu konečně budou moci žít. Přestože zejména kněžnin syn Philippe se proti zamýšlenému sňatku ostře stavěl, kněžna až do přítelovy smrti v naplnění své celoživotní lásky vkládala velké naděje. Maigret marně pátrá mezi lidmi, kteří se kolem hraběte vyskytovali, po motivu podivné vraždy, na nic ale nemůže přijít.

Ministr vnitra doporučuje Maigretově pozornosti jistého, jak se zdá, velmi vlivného muže. Jedná se o majitele mnoha řeznictví, bývalého Maigretova spolužáka Ferdinanda Fumala. Už jako chlapec byl Fumal žalobník a všemi nenáviděný podrazák. A v tom se nezměnil. Fumal tvrdí, že mu někdo vyhrožuje v anonymních dopisech a žádá, aby mu policie poskytla ochranu. Vzápětí ale za Maigretem přichází Fumalova osobní sekretářka Luise Bourgeová s informací, že přistihla svého šéfa, jak si dopisy sám píše... Fumal se chová ke všem kolem sebe naprosto bezohledně. Právě teď přivedl na mizinu velkoobchodníka Gaillardena a nic na něj neplatí mužovy prosby, aby mu počkal se splátkami. Když je tedy jednoho dne Fumal nalezen ve své pracovně zastřelený, nabízí se Maigretovi hned celá řada případných podezřelých. Motiv k vraždě by měl totiž kdekdo. I bratr paní Fumalové, opilec Emile Lantin, jemuž žena poskytuje tajně přístřeší v malé komoře v jejich obrovském domě. Jak Maigret zjistí, otce paní Fumalové dohnal její muž k sebevraždě a bratra přivedl na mizinu. Maigret kontaktuje i Fumalovu milenku, jistou Martinu Gillouxovou. Ta jediná snad proti Fumalovi nic neměla, přestože ji zavíral v domě, aby nemohla chodit ven a nezavdala mu případně důvod k žárlivosti. Podezřelý číslo jedna Gaillardin, který Fumala navštívil těsně před smrtí, se sice pokouší schovat, je ale brzy nalezen...

Právě když celá Francie a pochopitelně i všichni Maigretovi inspektoři napjatě sledují průběh Tour de France, účetní Joseph Mascouvin přichází Maigretovi oznámit, že zpronevěřil v advokátní kanceláři Proud a Drouin peníze. Když si v kavárně půjčil psací potřeby, aby se písemně spojil se svými věřiteli, na pijáku našel otisk zprávy, že tentýž den v pět hodin bude zavražděna jasnovidka. Je tu i podpis „Picpus“. Maigretovi se to zdá přinejmenším podivné, ještě podivnější ale je, že brzy mu Christiani oznamuje smrt slečny Jeanne, která se živila jako vědma… Žena byla zabita dvěma prudkými ranami nožem a v jejím bytě v zamčené kuchyni objeví policisté starého muže, který se představí jako Octave Lecloagen. Prý k vědmě často chodil. Maigret se seznámí i s jeho ženou Antoinette a němou dcerou. Manželka tvrdí, že její muž se v poslední době chová podivně a je vlastně duševně nemocný. Maigret má ale zvláštní pocit, že v domácnosti není všechno v pořádku… Maigret poznává i slečnu Royovou, přítelkyni zavražděné vědmy, která má na venkově hostinec. Právě ona svou přítelkyni našla mrtvou, když ji přijela navštívit. V jejím hostinci na venkově si Maigret všimne jistého uhlazenému muže jménem Blaise, který sem prý jezdí odpočívat a rybařit…

Na Maigreta se obrátí přítel z dětství, Florentin, s prosbou o pomoc. Jeho přítelkyně Josée byla zavražděna a Florentin chce, aby Maigret vraha našel. Maigret odhalí, že Josée byla vydržovanou milenkou několika mužů, a ti jsou teď všichni mezi podezřelými. Jenže ani jeden z nich, jak se zdá, neměl k vraždě motiv. Případ ovšem komplikuje i fakt, že žádný z milenců nemá na dobu vraždy alibi. Maigret pak ale zjistí, že v bytě zavražděné chybí veškerá korespondence od jejích milenců. To už by mohlo být vodítko k motivu i k pachateli…

Maigret právě přebírá vyznamenání na Ministerstvu vnitra v Bruselu, když ho vyhledá pan Xavier Marton, prodavač modelů v obchodě s hračkami a milovník vláčků. Obává se totiž, že ho chce jeho manželka zavraždit. Přestože vše na první pohled vypadá dost podivně, Maigret má pocit, že pana Martona nemůže zklamat, a navíc cítí skutečné nebezpečí. S pomocí dvou belgických detektivů začíná víceméně soukromě pátrat. Seznámí se s Martonovu krásnou ženou Giséle, která pracuje v obchodě s luxusním prádlem, i s její sestrou Jany, která s manželi žije. Paní Martonová je přesvědčená, že si její muž nebezpečí vymýšlí a že by se měl léčit u psychiatra. Naopak oná má z manžela strach a jejich manželství je prakticky v troskách. Giséle má navíc poměr se svým ženatým šéfem, panem Harrisem Schwobem, ten ale tvrdí, že jde jen o nezávazný flirt. Když paní Martonová řekne Maigretovi, že u svého muže viděla revolver, Maigret žádá belgického kolegu, aby zahájil vyšetřování. Než k tomu však může dojít, Marton po vypití skleničky koňaku na dobrou noc umírá…

Kvůli nedbalosti mladého inspektora Launeyho se Maigretovy otisky prstů dostaly na nůž, který sloužil jako vražedná zbraň, a Maigret tak musí odložit svůj odjezd do Paříže. Když se záležitost vyřídí a on už se chystá nastoupit do vlaku, přijde za ním pokojská Thérèse z hotelu, kde bydlí, a žádá o pomoc pro svou přítelkyni, půvabnou mladou Germaine Leblancovou, která je profesorkou tance. Taneční sál, kde dávala hodiny, ale právě zavřeli a ona ztratila práci. Navíc postrádá i svého manžela Marcela, s nímž je oddaná teprve měsíc. Thérèse je přesvědčená, že Maigret by jí mohl aspoň poradit… Sama Germaine ale od počátku projevuje silné antipatie ke každému, kdo pracuje u policie, a Maigret je hluboce přesvědčen, že ví mnohem víc, než je ochotná mu sdělit. Odloží tedy svůj odjezd, k velké nevoli komisaře Pardiho, který by se ho nejraději zbavil a dokonce ho dá sledovat. Inspektor Launey je ale na jeho straně. V pátrání, které vede na vlastní pěst, mu pomáhá i kapsář Pépé Alban, který se teď živí taxikařením. Sledování Germaine ho zavede až k jejímu otci, který má obchod se starožitnostmi. Seznamuje se i s místní celebritou „Hraběnkou“, ženou pověstnou svou náklonností k obrazům, ale také k boxu, respektive k mladým boxerům. A právě po posledním zápasu v boxu, ze kterého měl novinář Marcel Blanc napsat reportáž, beze stopy zmizel. Kolem boxerských zápasů se točí skupina ne právě nejčestnějších lidí včetně tří bratří Asisových, Maxe, Joea a Paula. Germaine nakonec Maigretovi prozradí, že její otec Le Gentil je překupník: prodává ukradené obrazy. Komisař Pardi je přesvědčený, že ty mu dodával právě Marcel Blanc, protože má už z mládí zápis v trestním rejstříku. Maigret se s falešným Cézannem vydá za Le Gentilem. Ten ale tvrdí, že má právě zájem o Degase. Existuje podezření, že právě pro tento obraz se vydal v noci Marcel, s největší pravděpodobností právě k „Hraběnce“…

Pod Slavkovským mostem v Paříži vytáhnou dva lodníci z vody zraněného muže. Mohlo by se zdát, že do Seiny jen spadl, kdyby neměl na hlavě stopy po ráně tupým předmětem. Tulák, který u sebe neměl žádné doklady, je v kómatu a Maigret se pokouší zjistit jeho totožnost. Seznamuje se s dívkou Léou, další obyvatelkou „podmostí“, s rodinou lodníka Jeffa van Houtta, který se plaví s bratrem, mladou ženou Anneke a malou dcerkou na lodi „Černá labuť“. Právě Jeff tuláka z vody vytáhl, nic o něm prý ale neví... Když Maigret zjistí, že tulák býval kdysi lékařem v Mylhúzách a jmenuje se François Keller, zajde za jeho manželkou a dcerou Juliette, které před mnoha lety beze slova opustil. V Africe se snažil založit kliniku v buši, jenže neuspěl, a tak se z něj stal tulák. Jeho žena zdědila peníze po tetě, vydělal je ale tetin manžel, který za války obchodoval s Němci, a Keller by je ve své poctivosti nikdy nepřijal. Nakonec se probere z bezvědomí, ale stále nemluví. Dívka Léa naznačuje, že tuláci, kteří spí pod mosty, toho o životě lodníků, kteří pravidelně proplouvají kolem, hodně vědí. A Maigretovi dojde, že se něco muselo dít na Jeffově lodi. Zjistí, že jejím majitelem byl původně Vlám Willems, otec Anneke, který se ale před dvěma lety utopil, když se vracel opilý z hospody. Policie případ uzavřela jako nehodu, Maigret je ale jiného mínění...

Maigret je přivolán k vraždě bohatého podnikatele, výrobce očkovacích sér Pierra Boyera, kterého někdo zastřelil v kanceláři obytného domu. Hovoří s domovnicí, která je jako na trní, protože právě rodí jedna z obyvatelek domu, paní Saint Marcová. Občas se také ozývá křik pomatené ženy, která žije v domě se svou sestrou, bývalou prostitutkou Mathilde. Maigret hovoří se zástupcem zavražděného Lucem Vignalem a také s přítelkyní oběti, bývalou tanečnicí Ninou Moinardovou. Zdá se, že přes značný věkový rozdíl byla dívka do staršího muže velice zamilovaná a jejich vztah byl velmi hluboký. A to i přesto, že Boyer byl ženatý s Madeleine. I s ní komisař hovoří, stejně jako s jejím strýcem, plukovníkem Dormoyem. Zdá se, že všichni žili tak trochu z Boyerových peněz a byli na něm závislí. V domě ale také žije první Boyerova manželka Germaine, která se podruhé provdala za úředníka Edgara Martina. V hotelu, v němž bydlí Nina, objeví Maigret i syna zavražděného z manželství s Germaine. Daniel Boyer je mladý budižkničemu, který nepracuje a čas tráví tím, že se pokouší tahat buď ze své matky, nebo z bohatého otce peníze. Navíc čichá éter. On je také první, kdo se po Boyerově smrti shání po jeho závěti… Během vyšetřování vyjde najevo, že z trezoru v kanceláři, kde byl Boyer zastřelen, se ztratily tři miliony, které Boyer právě v bance vyzvedl na výplaty zaměstnancům. Nacházelo se tam navíc ještě i dalších 600 000, takže pachatel si odnesl slušnou sumu.

Přímo před očima dvou dětí doktora Barona zemře jejich mladá vychovatelka Bretonka Olga. Pitva ukáže, že jí žaludek perforovaly žitné klasy, které musela spolknout s potravou. Maigret začíná vyšetřovat. Setkává se s doktorem i jeho manželkou Alicí. Kuchařka Evženie má osmatřicetiletého syna Martina, který také pomáhá v doktorově domácnosti. Každé pondělí obědvá v kuchyni doktorova domu místní tulák, kterému děti říkají „pan Pondělí“. Ten sedává na lavičce před kostelem a zaujatě pozoruje okolní život. Pitva navíc odhalí, že Olga byla těhotná. Maigret se tedy pokouší zjistit, kdo by mohl být otcem dítěte... Olga chodila v neděli tancovat s mladými lidmi z farnosti, jinak se nevzdalovala z domu. Evženie ji, jak se zdá, moc ráda neměla, a Maigret brzy zjistí proč: Martin dívku velmi miloval a plánovali společnou budoucnost. Chtěli si koupit malou hospodu, Martin ale neměl dost peněz, protože se všemi hospodařila matka, které se i ve svém věku velice obával. Teprve po několika rozhovorech s Maigretem se doktor Baron přizná, že měl s Olgou jednou intimní styk. Velice ho to mrzí a bere na sebe veškerou odpovědnost... Maigret ale brzy dochází k přesvědčení, že on dívku nezabil. Nebyl ani otcem dítěte, protože Olga byla teprve ve třetím měsíci. A zdá se, že ani další mladík, Guillaume, kterého Olga poznala na tancovačce a který tvrdí, že byl její snoubenec a otec dítěte, s celou záležitostí nemá nic společného...

Před penzionem L´estrapade hlídkují inspektoři Christiani a jeho švagr Albert Archambaud a čekají, až se objeví jistý Paulus, který nedávno oloupil hosty nočního podniku. Je noc a Archambaud si zapaluje cigaretu, když vtom po něm někdo vystřelí. Policista končí s průstřelem plic v nemocnici a komisař Maigret začíná vyšetřovat mezi obyvateli penzionu. Jeho majitelkou je bodrá slečna Sophie Clémentová, která si všech svých hostů velmi považuje a má za to, že jsou to do jednoho dobří a čestní lidé. Maigret má přesto dojem, že právě jeden z hostů střílel po jeho inspektorovi. Ten zatím v nemocnici ještě v mrákotném stavu po operaci vysloví jméno „Martinaud“. Christiani v archivu zjistí, že jde o muže, kterého zavraždil jistý Bargeon. Tento případ byl první, který ve své kariéře Archambaud vyšetřoval, vrah ale nikdy nebyl nalezen. To je pro Maigreta významné vodítko …

K Maigretovi přichází mladá žena Cécile Ledruová. Pracovala jako společnice u paní Croisierové, která se jí ujala už jako malé dívky a považovala ji spíš za člena rodiny než za zaměstnankyni. Nyní je však paní Croisierová mrtvá, a přestože pitva ukázala, že zemřela v důsledku srdečního infarktu, Cécile je přesvědčená, že šlo o vraždu. Stará dáma se totiž na několik dní ubytoval u svého synovce Deligearda, jehož se podle vlastních slov obávala. Deligeard – jak Maigret zjistí – je v katastrofální finanční situaci, a přestože jeho žena přinesla do manželství velké peníze, dnes už z nich nezbývá nic. Vyšetřující soudce se řádnému vyšetřování všemožně brání, protože je přesvědčen, že by se lidé z jisté společenské třídy podobného zločinu nedopustili – ani pro peníze. Maigret má však své zkušenosti…

Je srpen, tropické vedro a na policejní stanici se řeší případ čtyř zavražděných žen. Zatímco Lecoeur, jeden ze zaměstnanců policejní ústředny, hlásí, že během jedné hodiny někdo rozbil již tři bezpečnostní hlásiče, umírá další žena. Šedesátiletou oběť udeřil nějaký muž tupým předmětem do hlavy a okradl. Mezitím Lecoeur mizí a zanedlouho Maigretovi volá jeden z policistů, že viděl Lecoeura v bytě zavražděné, a tak jej rovnou nechal zatknout. Jeden z policistů najde u rozbitého hlásiče dětský kapesník potřísněný krví. V bytě zavražděné také našli otisky dětských rukou. Lecoeur mezitím dorazil na stanici. Když vidí kapesník s monogramem, řekne, že se jedná o jeho synovce Fancoise Lecoeura a že právě kvůli němu odešel ze stanice: tušil, že to on rozbíjí hlásiče, aby tím upozornil na nějaké nebezpečí. Malý Fancois už žije jen s otcem – Lecoeurovým bratrem Olivierem. Možná ještě zajímavější je fakt, že Francois s otcem byli sousedé poslední zavražděné oběti, a že tou byla navíc Olivierova tchyně.

V hotelu Severní hvězda v pokoji č. 12 se v předvečer Štědrého dne vraždilo. Nadějný hudebník jménem George Bompard tu byl ubodán k smrti. Případ vyšetřuje komisař Maigret. V pokoji zavražděného najde jednu dámskou punčochu. Ještě v hotelu vyslechne jednu dámu, která se ale v žádném případě nejeví jako vrah. Pak vyslýchá recepčního, pana Peyrelongueho, který ve svém skromném pokojíku bez okna pěstuje krásný vzrostlý fíkus. Maigreta to malinko zaskočí, ale nijak zvlášť to neřeší. Pak má u výslechu další slečnu, která se vydává za prostitutku a na recepci se zapsala pod jménem Celine Germainová. Všechny hotelové hosty si odvede na stanici a tam je vyslýchá. Na řadu přichází pan Marc-Antoine Lehaleux, host z pokoje č. 11, tedy přímý soused zavražděného. Lehaleux tvrdí, že nic neslyšel, neboť spal, a že do hotelu pravidelně jezdí za jeho majitelem Ludovicem Larrieu, aby spolu zavzpomínali na staré časy, kdy spolu hráli jako hudební duo po šantánech. Dalším podezřelým je jistý Jean-Pierre Loisillon, u kterého našli nůž. Ale po několikahodinovém výslechu usoudili, že je jen takový mluvka – motiv zavraždit Georga Bomparda u něj chybí. To devatenáctiletá slečna Celine je velmi podezřelá. Stále tvrdí, že je prostitutka, ačkoliv tak nevypadá ani se tak nechová, a Maigret tohle jasně vidí. Byla to právě její punčocha, kterou Maigret našel u zavražděného v pokoji. Druhou nachází v jejím pokoji č. 20 – v odpadním potrubí umyvadla. Ona sama po dlouhém vyslýchání nakonec přizná, že punčocha u zavražděného v pokoji je její. Tvrdí, že se bála, aby vina nepadla na ni. Maigret se později od Celine doví také to, že opravdu chodník nešlape a že se ve skutečnosti jmenuje Genevieve Blanchonová. Také je mu jasné, že Genevieve ví, kdo zavraždil Georga Bomparda. Ale ona stále mlčí. Jen přiznává, že ho vášnivě milovala a do Paříže přijela za ním.