Panoptikum města pražského

Jak název napovídá středem všeho dění bude pohřeb, a to nikoho jiného než starého pana rady Vacátka. Smutek obchází nejen četnictvo, ale též celou pražskou galérku, protože odešel velký člověk. Kdo ho zastoupí? Do Prahy přijíždí z Francie neznámý elegán. Jakmile se v Praze zabydlí ihned se kontaktuje s místním podsvětím s nabídkou kradeného zboží. Dostane se i do hledáčku pražské mordparty, ale nakonec bude odhalení jeho pravé totožnosti pro všechny velkým překvapením…

Druhý díl nás zavede do Podskalí, které kdysi ke koloritu našeho hlavního města neodmyslitelně patřilo. Po Vltavě se tenkrát ještě plavily vory a povolání vorařů sice patřilo k nejnebezpečnějším, ale zato chlapským a ženami a dívkami obdivovaným. Mezi obdivované patřila i Lída Válová, všichni jí ale říkali jenom Liduška. Bylo jí třiadvacet, měla světlé vlasy, modré oči a červené tváře, na nose krásné pihy, jež mužským pletly hlavu. Jednoho dne však Liduška byla nalezena mrtvá. Pan rada Korejs pověřil vyšetřováním mladého koncipistu Dr. Součka, který „je ještě na lásku dělanej“. Pan koncipista ve vyšetřování nadělá víc škody než užitku, ale zkušenější kolegové ze „čtyřky“ ho nenechají ve štychu…

Novinová zpráva s tímto titulkem nepochybně připoutá pozornost čtenáře v jakékoli době. Znamená radikální zvrat v dějinách země, mnohdy otřese situací v zemích dalších, občas pak ovlivní vývoj světové historie vůbec. A tak se jednoho dne v třicátých letech minulého století objevil podobný titulek i v českých novinách. Příběh, inspirovaný skutečnou událostí na ministra Kramáře, se snaží ukázat politické intriky tehdejších stran. Strana ministerského předsedy si přeje atentát, který by se nezdařil, aby pošramocená pověst tohoto politika dostala aureolu mučednictví, druhá strana si přeje, aby atentát byl zdařilý a ona by se dostala do významného křesla. Dodejme jen, že v politické aféře, která se nemalou měrou dotkla i pánů detektivů z Bartolomějské, sehrála značnou roli – jako kolikrát již ve světové historii – žena.

V parném letním dni uprostřed okurkové sezony, kdy se podle názoru detektivů nedá očekávat žádný zločin kromě násilného smilstva, je na oddělení hlášena vražda mladé dívky, jak se později ukáže – dělnice z textilní továrny. Podezřelí jsou celkem tři: vojín Vondra, který dívku miloval a měl taky důvod k žárlivosti, mladý básník svobodník aspirant Boháček a konečně ženáč Hnízdo. Všichni měli k dívce vztah a psychologický motiv. Určit pachatele je těžké: navíc je záhadou, jakým způsobem byla dívka usmrcena. K rozřešení tentokrát přispěje penzista Mrázek, který sleduje, co se kolem něho děje.

Na ten den bývalý lupič Vendelín Kuba dozajista nezapomene. Nejenže vstoupil do posvátného stavu manželského, ale měl na svatbě hosty, jejichž sestava by ho nikdy ani ve snu nenapadla. Pány inspektory Brůžka a Bouše a dokonce i samotného pana radu. Neočekávaní hosté sice svou přítomností udělali největší radost strýčkovi ze strany nevěsty, který v nich posléze našel partnery pro svůj demižónek hruškovice, ale nutno říci, že svatební veselí vlastně ani nepokazili, byť počátek událostí vyzněl silně ve Vendelínův neprospěch. A od ženichovy maminky se jim dokonce dostalo tak lichotivého vyjádření, že ani pan Bouše nevyšel z údivu.

V příběhu, který se odehrává v půvabných zákoutích malostranské Kampy, se opět setkáme s penzionovaným inspektorem Mrázkem, který nevydržel setrvat v zaslouženém odpočinku a otevřel si soukromou detektivní kancelář. Jednoho dne je pan Mrázek pověřen sledováním mladé a krásné paničky. O tuto službu ho požádá starší manžel, na jehož navštívence stojí pouhé A. V. Meerkatz. Mrázek brzy zjistí, že i manželka dala manžela sledovat. Běžný, takřka banální případ. Nikdo nemůže tušit, jaké je jeho pozadí, a ani pan Mrázek netuší, že stopy povedou k největšímu pokladu bývalého Rakouska-Uherska.

Staré hokynářské krámky nebývaly nijak bohaté – ale bylo v nich k dostání všechno. Od cukrátek přes mouku a krupici po mýdlo, košťata a petrolej, ráno čerstvé rohlíky a mléko, pro stálé štamgasty se i štamprlička na zahřátí našla. Mezi drobnými hokynáři však kvetla patřičná konkurence, a proto se každý snažil uspokojovat svůj okruh zákazníků co nejširším sortimentem. V popředí dnešního případu stojí vražda právě jednoho takového hokynáře z pražského předměstí, ošklivý krvavý mord, na jehož vyřešení se podílí i sám pan rada z Bartolomějské.

Žádné agenturní zpravodajství asi nezaznamenalo průběh dvou kongresů, které se konaly bezprostředně po sobě – v hodinovém žižkovském hotelu Tichý a v elegantním prostředí pařížských hotelů a nóbl restaurací. V Paříži se sešla mezinárodní společnost policejních pánů radů, aby se poradili, jak dál v boji proti zločinu; to se ovšem mezinárodnímu podsvětí silně znelíbilo, a tak se na svém rovněž bohatě zastupovaném antikongresu usneslo, že pánům policajtům je třeba provést něco, z čeho budou mít parádní ostudu, a to rovnou po celém světě. Paříž se tedy stala cílem cesty nejvyšších špiček mužů zákona i mužů zločinu – a jaksi se do toho všeho zamíchala i paní radová Korejsová.

Pan Bouše považoval každou dovolenou za pitomost, na rozdíl od své paní, která si usmyslela, že je třeba zavařit brusinky, zdokonalit syna v němčině a svého chotě na čas odpoutat od kriminalistických starostí. A tak uprostřed léta roku 1937 je pan Bouše rodinou přinucen odjet na dovolenou do Sudet, někam k německé hranici. Jako pozornost chce panu radovi přivézt pěknou hůl a při této příležitosti vzbudí jeho pozornost záhadné zchátralé stavení… A tak vlastně díky dovolené z donucení přišel na stopu detektivnímu případu.

Malá lakovaná krabička na čaj, zvaná čaire, věcička, která se málem vejde do dlaně, ale která má v očích znalců takřka závratnou cenu, zmizela ze vzácných japonských sbírek pražského muzea. Což o to, z každého muzea občas zmizí nějaký exponát, každá taková krádež vzbudí pozornost kriminalistů – ale jenom málokdy se případem zabývá i mordparta. V našem případě tomu ovšem tak je, protože pod oknem muzea je nalezena mrtvola muže…