Středověké srdce Evropy

V prvním dílu dokumentárního seriálu Středověké srdce Evropy zavítáme k nejdůležitějším památkám rané gotiky ve Francii, Španělsku, Itálii, Německu či Polsku, abychom uviděli, jakým vývojem prošla, než se první gotické stavby začaly objevovat na našem území. Za úplně první gotickou stavbu je považována katedrála Saint Dennis ve Francii. V ní se poprvé setkáváme s typickými znaky gotiky: lomenými okny či žebrovou klenbou. Každá země pojala gotiku po svém. Někde se jednalo jen o drobné odchylky od francouzského „originálu“, ale jinde šlo o vznik zcela svébytné formy gotické architektury. (Česká televize)

Nejstarší dochované hrady na našem území jsou ještě románské, od 12. století však pronikají gotické prvky... Skutečné gotické hrady se ve velkém začaly stavět až ve století třináctém a čtrnáctém. Hradní architekturu v té době definovala především nutnost ochrany. Střežily významné obchodní stezky, hranice panství a království, ale také byly sídlem šlechty i králů. Ve druhém dílu dokumentárního seriálu „Středověké srdce Evropy“ zavítáme k těmto nejstarším gotickým hradům u nás: Lokti, Křivoklátu, Týřovu, Krašovu, Bítovu, Rabí, Buchlovu a dalším, ale také k vzácně dochovanému raně gotickému Předklášteří u Tišnova s mimořádně krásným vstupním portálem, kde se blíže seznámíme s osudem Konstancie Uherské – pozapomenuté královny, jejíž význam pro osud českého království je zcela ojedinělý. (Česká televize)

Podle jejich původu dělíme hrady na královské a šlechtické. To však samo o sobě nevypovídá nic ani o jejich architektonické hodnotě, ani o významu. Ve třetím dílu dokumentárního seriálu Středověké srdce Evropy nás zajímají hrady jako krajinné dominanty. Z mnohých jsou dnes už jen zříceniny (Trosky, Kostomlaty, Helfenburk atd.) ale spousta hradů se dochovala v celistvé podobě (Bezděz, Velhartice či Švihov). Jak zříceniny, tak zachovalé hrady patří neodmyslitelně ke tváři české a moravské krajiny. Korunují vrcholky nápadných kopců, zdobí skalní ostrožiny meandrů vykroužených řekami a potoky, nebo se staly nejnápadnějšími budovami některých obcí. Ve všech případech však jde o nepřehlédnutelné krajinné prvky, které naší krajině propůjčují její pohádkový charakter. Staly se součástí národních legend, mýtů a bájí, jsou opředené mnoha pověstmi, a i když jsou zpravidla důkladně prozkoumané, stále si uchovávají i svá tajemství. (Česká televize)

Ve čtvrtém dílu dokumentárního seriálu Středověké srdce Evropy se konečně dostáváme k perlám gotické hradní architektury. Kromě snad nejznámějšího českého hradu Karlštejn zavítáme i na další ikonické hrady naší země, jako jsou Pernštejn, Helfštýn či Kokořín. Zároveň navštívíme i méně známé hrady, které však svým významem často ty známější převyšují (Litice, Žebrák, Točník a jiné). Nebyly to však jen hrady, které definovaly gotickou architekturu. Neméně významné jsou i kostelní chrámy, např. Svatá Barbora v Kutné Hoře. O významu gotických staveb pro národní povědomí Čechů svědčí i jejich přestavby v pozdějších staletích. V této souvislosti není možné nezmínit i dílo architekta Josefa Mockera, který je autorem dnes „typicky českých“ střech mnoha gotických památek. Ačkoliv se hlásil k tzv. purismu (navrácení původní podoby), dopustil se ve svém díle osobitého výkladu, který mnozí odborníci dodnes rozporují, ale bez kterého si už tvář české gotiky neumíme představit. (Česká televize)

Na sklonku 15. století proniká gotika i do většiny českých měst... Gotika, to nejsou jen hrady a zříceniny, ale také církevní stavby – kostely, chrámy a katedrály se inspirovaly tímto slohem. Kromě rozsáhlých hradů řadíme ke šlechtickým sídlům i bezpočet tvrzí. Bývaly sídly nižší šlechty (Kestřany nebo Červena Řečice). Gotika však prakticky dodnes ovlivnila jádra historických obcí. Na první pohled to sice nemusíme poznat (Holašovice, Putim, Tábor či Vysoké Mýto), ale půdorys a urbanistická struktura nás nenechají na pochybách, že se skutečně jedná o obce gotické. Jinde je gotika postřehnutelná prakticky ihned (Úštěk nebo Louny). 16. století přineslo dramatickou změnu. Na jeho začátku se poprvé objevují prvky nového slohu – renesance. Uvidíme to na příkladu hradu Roštejna či Sovince. (Česká televize)

Když odezněla nejsurovější fáze středověku, lidé v důsledku historických a společenských změn začali před obranným charakterem sídel upřednostňovat své pohodlí a estetické nároky. Původ slova renesance pramení z francouzského výrazu pro znovuzrození. Kolébkou renesance byla Itálie, kterou gotika v porovnání s jinými zeměmi téměř nezasáhla. O to většího vzepětí se dočkala právě renesance. Abychom mohli docenit půvab české renesanční architektury, zavítáme k těm nejvýznamnějším renesančním památkám Evropy. Uvidíme její čistou podobu na území Itálie (Florencie), i fantaskní vzezření renesance francouzské (zámky na Loiře). Uvidíme pravděpodobně nejhonosnější renesanční stavbu Evropy, kterou navrhl nejslavnější představitel celé renesanční epochy – Leonardo da Vinci. Vzdálenosti v Evropě se začaly „zkracovat“, ale renesanci v cestě do Čech dlouho bránila přirozená hradba Alp. Snad proto získala česká renesance svébytnou podobu (Kratochvíle, Český Krumlov, Telč či Třeboň). (Česká televize)

Modernizace gotických tvrzí a hradů nezměnila jen vnější vzhled fasád, ale postupně proměnila i celou krajinu... První stavby, kterých se renesance dotkla, byly nejčastěji staré gotické tvrze (např. Cuknštejn, Žumberk, Červená Lhota). Renesance je přepláštila zdobnými fasádami se sgrafity. Ale měla i svoji funkční roli, v počátcích především obrannou. Hradní příkopy s padacími mosty přestávaly stačit rychle se rozvíjejícímu zbrojařství. V jižní Evropě se renesance zabydlela mnohem výrazněji. Mnohem více se zaměřovala na zvýšení komfortu stávajících gotických staveb, než jen na prvoplánové úpravě jejich vzhledu (Bled či Predjama ve Slovinsku). Srovnatelné památky tohoto typu u nás najdeme například na březích Orlice – skromné obdoby zámků na Loiře ve Francii. (Česká televize)

I když je těžiště renesance situováno do zemí jižní Evropy, najdeme i u nás nejčistší příklady evropské renesance... Na jižní Moravě najdeme několik renesančních památek středoevropského významu. Patří k nim pozoruhodná bílá tvrz v Nesovicích nebo tvrz v Miroslavi na Znojemsku. Ke klenotům mezi renesančními památkami pak patří především zámek v Rosicích u Brna a v Bučovicích. Nejznámějším renesančním městem u nás je Telč, ale i ta je ve svém jádru gotická. Za jeden z vrcholů renesance je považován zámek v Moravské Třebové. Renesance se však promítla i do podoby krajiny jako takové. Ukážeme si to na příkladu fantaskního světa kamenných teras, zídek a schodišť v prudkém svahu nad řekou Dyjí na dohled od Znojma (Hradišťské terasy). (Česká televize)

Letohrádek Královny Anny na Pražském hradě, zvaný také Belveder, platí za nejčistší renesanční stavbu italského typu na severu od Alp. Také zámek v Moravské Třebové je ukázkou typické vlašské architektury. Jeho původní vstupní portál je dokonce vůbec nejstarší renesanční památkou na našem území (spolu s okny Vladislavského sálu na Pražském hradě). Z měst bývají kromě Telče za renesanční označovány Slavonice s unikátní urbanistickou strukturou. Neméně pozoruhodná je krajinná dispozice malebného městečka na skalnatém ostrohu, Nového Města nad Metují. Ze zámků, které během renesance zaznamenaly největší rozkvět, navštívíme například východočeské Opočno. (Česká televize)

V závěrečném dílu se zamyslíme nad tím, na kolik středověk definoval podobu naší krajiny. Podíváme se na místa, kde i dnes můžeme na poměrně rozsáhlém území číst jeho stopy. Možná si to dnes už ani neuvědomujeme, ale právě středověku vděčíme za to, že jsme dodnes rybníkářskou velmocí (Třeboňská pánev). Také na Vysočině se nám dochovala krajina, která na středověk upomíná svými starými agrárními tvary (Žďárské vrchy). Snad nejpozoruhodnějším příkladem středověké proměny charakteru krajiny jsou Bílé Karpaty, označované mnohými s nadsázkou za nejrozsáhlejší „anglický park“ Evropy. Ze sídel, která renesance výrazně proměnila, navštívíme Svitavy a klenot evropské renesanční architektury Litomyšl. (Česká televize)