Mars na obzoru

Dr. Paul Delaney, profesor fyziky a astronomie na York University v Torontu, a Dr. James Garvin, vedoucí vědec pro výzkum Marsu a Měsíce v NASA, nás provedou hlavními úkoly. Mezinárodní spolupráce je klíčová Leonid Gorškov z ruské kosmické agentury Energia hrdě ukazuje maketu první meziplanetární lodi s lidskou posádkou na světě, Klipper. Po 40 letech budování a vypouštění vesmírné stanice Mir mají Rusové neocenitelné zkušenosti v hlubokém vesmíru. Cesta k Marsu dlouhá 56 milionů kilometrů potrvá nejméně šest měsíců. Okno pro bezpečný návrat se může otevřít až za 1,5 roku. Evropská kosmická agentura má za úkol najít nejlepší trajektorii pro tuto misi. Účinky nulové gravitace mohou vést k dramatickému úbytku tělesné síly a kostní hmoty. Radiace může být smrtelná. Vědci vyvíjejí kosmické skafandry, které jsou zároveň ochranné i pružné. Lámou si také hlavu nad tím, jak nejlépe vytvořit umělou gravitaci.

Příprava a ochrana lidského těla v hlubokém vesmíru může být větší výzvou než všechny technologické faktory při plánování mise na Mars. Šestice astronautů, kteří spolu budou žít ve stísněném prostředí až tři roky, se stane pečovateli jeden o druhého. Budou čelit nulové gravitaci s jejím oslabujícím účinkem na svalovou a kostní hmotu; slunečním bouřím; nevyhnutelnému kosmickému záření - mikroskopické částice pronikající kůží kosmické lodi a pronikající do těl osob uvnitř mohou způsobit poškození mozku a rakovinu. Americký astronaut ve výslužbě a lékař Jerry Linenger popisuje ztrátu 65 % svalové síly. Profesor Massachusettského technologického institutu a astronaut ve výslužbě Jeffrey Hoffman pociťoval kosmické záření jako "ohňostroj v mozku". Intenzita kosmického záření, kterou astronauti na misi na Mars zažijí, bude větší než u dřívějších astronautů a mohla by poškodit jejich učení a paměť - což je při cestě na Mars životně důležité.

Největší zkouškou lidského umu bude plánovaná téměř tříletá pilotovaná mise na Mars a zpět. K psychickému zhroucení, sexuálnímu napětí, téměř sebevraždě a vzpouře došlo již při kratších misích na oběžné dráze Země a při cestách do vesmíru. Achillovou patou mise na Mars může být lidský faktor. Výběr posádky je zřejmě nejkritičtějším rozhodnutím. Na počátku kosmického výzkumu vybírala NASA pro mise vojenské zkušební piloty - v 60. letech 20. století umíral jeden týdně. V 80. letech byli na oběžnou dráhu Země vybíráni vědci a učitelé. Dnes se psychiatři zabývají lidskou psychikou, aby odhalili potřebné vlastnosti pro úspěšného astronauta 21. století. Nejvíce zkušeností s dlouhými misemi mají Rusové. Kandidáty testují tak, že je drží v izolaci a v bdělém stavu po celé dny, kdy plní nepřetržitě se opakující úkoly, aby napodobili otupující bezmyšlenkovitou rutinu několikaměsíčního cestování vesmírem.

Nejnebezpečnější částí cesty na Rudou planetu je šest minut, které zabere cesta z vrcholu atmosféry Marsu na jeho povrch - šest minut hrůzy. Přistání na Marsu je složitý třístupňový proces: vstup, sestup a přistání. Vstup do atmosféry Marsu začíná ve výšce 125 km nad povrchem a trvá asi dvě minuty, přičemž sonda se řítí k Marsu rychlostí asi 16 000 km za hodinu. Pouze speciálně navržený nafukovací aeroskelet vně modulu Mars Lander ochrání kapsli a její posádku před teplotou 4 000 stupňů Celsia, která vzniká třením. Tepelný štít musí zároveň fungovat jako brzda. Hlavní inženýr NASA Rob Manning vysvětluje specifický problém Marsu - nemá dostatečnou atmosféru, aby kosmická loď mohla napodobit přistání na Zemi - a zároveň má příliš mnoho atmosféry na to, aby simulovala přistání na Měsíci.

Cesta na Mars a hledání života na jiné planetě je nejnebezpečnější a nejnapínavější misí v historii výzkumu vesmíru. Bakterie jsou nejzákladnější a nejodolnější formou života. A ať už stále živé, nebo již mrtvé, bakterie jsou jednou z věcí, které budou astronauti na Rudé planetě hledat. V rámci příprav na výzvy Marsu hledají vědci bakterie na nejsušších a nejpustších místech na Zemi. Teplota, síť údolí a dobře zachovalé krátery s velkými dopady na ostrově Devon v kanadské Arktidě jsou obdobou těch na Marsu. A na 90 procentech hornin na ostrově Devon rostou na jejich spodní straně bakterie. Kanadská vědkyně Darlene Limová, členka týmu projektu NASA Haughton Mars, vysvětluje své tvrzení, že nejprimitivnějšími formami života, které budou na Marsu objeveny, by mohly být karbonátové útvary podobné těm v Pavilion Lake v Britské Kolumbii.