O čem se nemluví

Na světě je 25 milionů lidí, kteří se neidentifikují se svým biologickým pohlavím. Tato epizoda zkoumá genderovou identitu a skutečné příběhy lidí z prostředí transsexuálů, gayů a nebinárních lidí. Ve washingtonském Duvallu se seznámíme se životem Dannyho Wakefielda od jeho narození a dozvíme se více o tom, jak prožíval své těhotenství jakožto nebinární transsexuální osoba. Dozvíme se také o 34leté Mary, která prodělala operaci na změnu pohlaví, jež jí umožnila žít plnohodnotný život, a uvidíme i 19letého France, který se připravuje zahájit proces k tomu, aby se stal mužem. V argentinské Saltě Tiziana vysvětluje, jak jako šestiletá řekla svým rodičům, že chce být dívkou, a co obnášelo, aby byla oficiálně uznána ženou v občanském průkazu.

Na Instagramu si vymýšlíme život v luxusu, na Facebooku postujeme naše nejhezčí obličeje a na Twitteru píšeme dokonalé tweety v rozsahu do 140 znaků. Vznik tlačítka „lajk“ v roce 2007 umožnil aktivovat v mozku stejné spouštěče jako jsou hazardní hry a euforie vyvolaná drogami. Ale kam až jsme pro „lajk“ ochotni zajít? A s tím, jak je stále obtížnější rozlišit hranici mezi skutečným a virtuálním světem, jaká bude skutečná cena za žití virtuálního života? Influencer Mario Ruiz zvedá oponu továrny na „lajky“ a rozebírá, jaké to je žít s miliony sledujících. V Buenos Aires Molly Smileová začala postovat fotografie sama sebe bez postranních úmyslů, ale když jí jeden sledující za fotku zaplatil, stal se jí tento koníček novým zaměstnáním. Alex Ro, oproti tomu, se svěřuje s tím, jak je kajícným instagramistou.

Podle Světové zdravotnické organizace zažije čtvrtina světové populace duševní poruchu. Více než 300 milionů lidí trpí depresí a každý čtvrtý člověk propadne závislostem, jež nemají spojitost s nelegálními návykovými látkami. Osamělost, omezení pohybu a hrozba smrtelného onemocnění, působením těchto faktorů vyslal COVID-19 znepokojující čísla do nebetyčných výšin. Jen v prvním roce pandemie došlo k 25procentnímu nárůstu deprese a úzkosti. V této epizodě se Jorge Lanata pohrouží do příští velké zdravotní krize – duševních poruch.

Zemřít může být rozhodnutí. Mnozí lidé, kteří trpí smrtelnými nemocemi, jsou ochotni to podstoupit, ale zákon tuto volbu vždy nepodporuje. Některé společnosti na eutanazii pohlížejí jako na projev soucítění s lidmi, kteří trpí, zatímco jiní v ní vidí „kulturu smrti“. V roce 2015 byla v Kolumbii provedena první legální eutanazie v Latinské Americe. Ovidio Gonzáles, otec známého kreslíře „Matadora“, zemřel za asistence lékařského týmu. A v Peru soud učinil historické rozhodnutí, když rozhodl ve prospěch žádosti Any Estradové o „důstojnou smrt“. V dalších latinskoamerických zemích tato debata teprve začíná. Jorge Lanata se v této epizodě dotazuje, proč někteří lidé dosud považují eutanazii za tabu.

Andrému Luizovi Ribeirovi bylo 27, když ho vážně zranili sousedé, kteří ho považovali za zloděje; musel agresorům udělat přednášku o Velké francouzské revoluci, aby mu uvěřili, že je učitel dějepisu. V roce 2019 Claudio Pardo zabil mladého muže, který přepadnul jeho rodinu, a od té do doby žije s tou vzpomínkou. V Michoacánu „Comandante Teto“ je vůdcem sebeobranné skupiny, která bojuje proti kartelu Jalisco Nueva Generación. V nedalekém Guerreru by se děti raději učily střílet, než aby chodily do školy. Podíváme se na to, proč v Latinské Americe přibývají ozbrojení civilisté a proč jsou na vzestupu lynčování a sebeobranné skupiny.

Temný web je část internetu, kde vládne decentralizace a anonymita – a získává na oblíbenosti. Jorge Lanata se dozví, jak temný web vznikl a s pomocí výzkumníků a specialistů na kybernetický zločin se pohrouží do tohoto nového způsobu páchání zločinu. Jsou však lidé, kteří věří, že temný web je místo, kde můžete surfovat na internetu bez cenzury a možnosti být špehován. Runa Sandvik, bývalý náčelník zabezpečení informací v New York Times, vysvětluje, proč jsou na temném webu i ty neprestižnější noviny na světě, a zodpovídá naši otázku, zda je digitální svoboda možná.

V době, kdy za ten nejvyšší cíl je považováno štěstí, se někteří lidé s pomocí skenerů obracejí k mozku, zatímco jiní věří, že je naleznou ve statistikách. Na Harvardu Robert Waldinger vede tu nejdelší studii o štěstí, tajemství štěstí studuje osm let a svěřuje se s tím, jak se jeho chápání během let změnilo. Richard Davidson, blízký přítel dalajlámy, ukazuje, jak fungují „centra štěstí“ v mozku. Ale stále existují naléhavé otázky: Existuje ekonomie štěstí? Je Latinská Amerika šťastnější než jiné části světa? Budeme v budoucnosti šťastní?